Hrad Lipnice: Monumentální zřícenina a stopa Jaroslava Haška
Zdravím vás, před pár dny jsem vám psal o Lipnických lomech, kde skály mají uši, ústa ale i zlaté voči. A slíbil jsem, že se podíváme i na nedaleký státní hrad Lipnice, který stojí přímo v Lipnici nad Sázavou. Celé to navazuje na jeden pěkný výletní okruh, který se dá jednoduše spojit dohromady. Nejprve zatopené lomy a sochařská stezka, a potom právě hrad, který se nad tím vším tyčí. A pokud budete mít čas a chuť, dá se cestou zastavit i u Haškova domu, který k tomu místu neodmyslitelně patří. Úvod nebudu zbytečně natahovat, pojďme rovnou na hrad.
Ještě než zabředneme víc do samotného hradu, pojďme si říct praktické informace, které se budou hodit před návštěvou. Otevírací doba je rozdělená podle sezóny.
V období od 1. 5. do 30. 6. je hrad otevřený v úterý až pátek od 10:00 do 15:00, o víkendech pak od 10:00 do 16:00.
V hlavní sezóně, tedy od 1. 7. do 31. 8., je otevřeno denně kromě pondělí, a to od 9:00 do 17:00. Výjimkou je 6. 7., kdy je otevřeno i v pondělí ve stejném čase.
Na konci sezóny, od 1. 9. do 30. 9., je pak otevřeno o víkendech od 10:00 do 16:00.
Mimo tyto termíny je hrad podle informací z oficiálních stránek pro veřejnost uzavřený, takže je vždy dobré si aktuální otevírací dobu před návštěvou raději zkontrolovat.
Vstupné na volnou prohlídku je 180 Kč na osobu. A co znamená „volná prohlídka”? Po zakoupení vstupenky dostanete krátký úvod od průvodce, kde se dozvíte základní informace o hradě. Následně už se můžete po areálu pohybovat sami a v klidu si ho projít až do zavírací doby. Je ale dobré počítat s tím, že vstup se zvířaty není povolený a přístup pro kočárky nebo vozíčkáře je jen částečný.
Parkování je možné přímo u hradu a je zdarma. Další možností je zaparkovat nedaleko u Lipnické zmrzliny, u bývalé čerpací stanice, což je taky docela praktické místo, pokud je u hradu plno. Jinak se dá parkovat i na náměstí v Lipnici nad Sázavou, tam už je ale parkování za poplatek.
Historie hradu Lipnice
Státní hrad Lipnice patří mezi nejmohutnější šlechtické hrady u nás a jeho příběh se začal psát už na počátku 14. století. Vzniká v době, kdy si mocný rod Ronovců, konkrétně větev Lichtenburků, buduje silné zázemí v krajině Vysočiny. Hrad měl od začátku jasný úkol. Hlídal obchodní stezky, kraj kolem řeky Sázavy a celý široký prostor, který byl tehdy strategicky velmi důležitý. Není to tedy jen krásná zřícenina, ale místo, které mělo skutečný význam a moc. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1314, kdy je zmiňován jeho purkrabí. Krátce poté se hrad dostává do rukou jednoho z nejvýznamnějších českých šlechticů své doby, Jindřicha z Lipé, jehož jméno se s Lipnicí pojí dodnes. V průběhu staletí se tu vystřídala řada rodů i panovníků. Hrad byl v držení českých králů a později například Trčků z Lípy, za kterých se Lipnice proměnila v reprezentativní pozdně gotické sídlo. Právě tehdy získává výraznou podobu i hradní kaple svatého Vavřince. A ta stojí za zmínku zvlášť. Je považována za jeden z nejcennějších architektonických prvků celého hradu a zároveň patří k nejlépe dochovaným hradním kaplím u nás. Už jen to, jak je zpracovaná, ukazuje, že si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší šlechtici své doby. Bohužel hrad neprožil jen období slávy. Během třicetileté války utrpěl těžké škody, byl obsazován a několikrát napaden, což jeho význam postupně oslabovalo. V 19. století už sloužil spíš jen hospodářsky a pomalu se měnil v ruinu.
Moderní historie
Státní hrad Lipnice má za sebou nejen středověkou slávu, ale i poměrně zajímavou moderní kapitolu, která mu paradoxně pomohla přežít až do dnešních dnů. Po staletích chátrání se hrad začal na začátku 20. století postupně zachraňovat. Velkou roli v tom sehrál Klub českých turistů, který ho získal a začal s prvními zajišťovacími pracemi, aby se vůbec nezřítil úplně. Právě od té doby se tu mísí původní středověká architektura se zásahy, které měly hlavně jediný cíl, hrad stabilizovat. A tady se dostáváme k věci, kterou dnes lidé na Lipnici často zmiňují. Část objektů, hlavně některé zdi a konstrukce, byla ve 20. století opravována dost razantně, a to i v době minulého režimu. Používal se beton a různé moderní materiály, které měly tehdy zajistit, že se zbytky hradu nezřítí. Dnes se ale z pohledu památkové péče občas říká, že některé zásahy nebyly úplně šťastné a příliš nebraly ohled na původní historický vzhled. Na druhou stranu právě díky těmto zásahům se hrad vůbec dochoval v takovém rozsahu, v jakém ho známe dnes. Velmi cenné je ale to, co zůstalo původní. Hlavně torzo velkého gotického paláce, včetně části hradních sálů, kde jsou stále patrné původní kamenné konstrukce. Tam člověk nejvíc cítí, jak monumentální ten hrad ve své době musel být. A právě tenhle kontrast je na Lipnici možná to nejzajímavější. Vedle sebe tu stojí středověk, ruiny, rekonstrukce i moderní zásahy, které dohromady vypráví jeden dlouhý příběh přežití. Naštěstí ale nepřišel úplně o svůj příběh. Ve 20. století začala jeho záchrana a postupná rekonstrukce, díky které si ho můžeme projít i dnes a pořád z něj cítit, že to nikdy nebylo jen obyčejné místo.
Jindřich z Lipé
Jindřich z Lipé je jedna z klíčových postav, která se se Státním hradem Lipnice pojí už od jeho rané historie. Byl to jeden z nejmocnějších českých šlechticů své doby, který měl velký vliv u královského dvora a patřil mezi elitu tehdejšího Českého království. Jeho jméno se s Lipnicí spojuje proto, že hrad v určité fázi vlastnil a výrazně ovlivnil jeho další vývoj. Často se nabízí otázka, jestli má jeho jméno něco společného s Českou Lípou nebo s lípou jako stromem. Odpověď je ale jednoduchá, nemá. „Z Lipé“ neodkazuje na strom ani město, ale na historické rodové označení Lichtenburků a jejich panství. Šlo o způsob, jak se tehdy šlechta identifikovala podle svých držav a majetků, ne podle přírody v moderním slova smyslu. Díky Jindřichovi se tak Lipnice dostala do rukou jednoho z nejvlivnějších mužů své doby, což zásadně ovlivnilo její význam i postavení v rámci celého království.
Spojitost se spisovatelem Haškem
Státní hrad Lipnice a celé městečko Lipnice nad Sázavou mají silnou vazbu i na jednu z nejvýraznějších postav české literatury. Jaroslav Hašek sem přišel v poslední fázi svého života na začátku 20. let 20. století. Přijel sem v podstatě s tím, že hledal klid a prostředí, kde by mohl psát, i když jeho tehdejší život už byl poznamenaný nemocí i životním stylem. Právě v Lipnici vznikala část jeho nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka, které se postupně stalo jednou z nejznámějších českých knih vůbec. Hašek tady žil poměrně jednoduchý život a hodně času trávil po hospodách a v místní komunitě, která ho přijala jako výraznou, i když dost svéráznou osobnost.
V Lipnici také v roce 1923 zemřel a jeho jméno tu zůstalo pevně spojené s místem dodnes. Dnes tu najdete i jeho památník a dům, kde žil, který připomíná jeho poslední roky života. A právě díky tomu se Lipnice nebere jen jako hrad a historické město, ale i jako místo, kde vznikala část české literární historie. Je to takový zvláštní kontrast. Monumentální středověký hrad nahoře a o pár kroků níž příběh člověka, který úplně jiným způsobem ovlivnil českou kulturu.
Zajímavost o Haškově pokoji na hradě
Na Státním hradě Lipnice se můžete setkat s označením Haškův pokoj, který ale často vyvolává dojem, že zde Jaroslav Hašek opravdu žil nebo měl svůj skutečný pokoj. Ve skutečnosti to ale není autentický historický byt ani místo, kde by Hašek reálně bydlel. Jde o upravenou a symbolickou expozici, která má připomenout jeho pobyt v Lipnici a propojit jeho osobnost s prostředím hradu a celého města. Hašek totiž žil a tvořil hlavně v městečku pod hradem, kde také strávil poslední roky svého života. Právě tam vznikala i část jeho slavného díla Osudy dobrého vojáka Švejka. „Haškův pokoj“ na hradě je tak spíš taková připomínka a atmosférické zastavení než skutečná historická místnost. A je to přesně ten typ místa, kde se realita potkává s příběhem, který si k Lipnici lidé za ta léta přidali.
Dojmy z návštěvy hradu
No co vám budu povídat, návštěvy podobných míst prostě miluju. Nejde jen o přírodní scenérie, ale i hrady, zámky nebo zříceniny, to je přesně moje. A Státní hrad Lipnice není výjimka. Jsem fakt rád, že jsem ho navštívil, protože to za mě stálo za to. Průvodce měl velmi příjemný a zajímavý výklad. Nebylo to nic nudného ani strojeného, ale spíš přirozené vyprávění, které si dokázal podat tak, že to člověka bavilo. Dokonce do toho zapojoval i návštěvníky, což tomu dalo úplně jinou atmosféru. Volná prohlídka tady není nic neobvyklého, už jsem ji zažil i na jiných místech, ale tady to mělo takový svůj vlastní charakter. Člověk dostal základní uvedení a pak už si hrad mohl projít vlastním tempem.
Celkově z tohohle místa budete mít skvělý zážitek. Občas se tu navíc konají i různé historické akce nebo dobová vystoupení, což celý areál ještě víc oživí. A když to spojíte s výletem do lomu s „ústy, ušima a zlatýma vočima“ a třeba i návštěvou Haškova domu, máte z toho opravdu krásný celodenní výlet, ať už sami nebo s rodinou. A když budete mít štěstí jako já, dá se to celé zakončit třeba točenou zmrzlinou nebo posezením v místní restauraci.
Fotek mám víc, ale některé najdete na mém Instagramu ↗ zde. Nechci je sem dávat všechny, protože bych byl rád, kdyby vás to motivovalo místo navštívit osobně. Za mě to za to stojí. A každou takovou návštěvou zároveň podporujeme i místa, která nesou kus naší historie. Každopádně tohle je ode mě k hradu asi všechno. Budu rád, když mi dole v komentářích necháte vědět, jestli jste tu byli a jaké jste měli dojmy. Každý komentář k místu potěší.
Možná vás na závěr ještě nalákám, abyste se mrkli i na článek o reliéfech v lomech nebo na Hlava XXII. Přeji vám příjemný den.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
TECHNOLOGICKÉ OKÉNKO:
Komentáře
Okomentovat