O Mně
Kdo je bobis a kde to celé začalo
Přírodu jsem měl rád odmalička. Lesy, parky, zámky, zříceniny, tichá místa s historií a atmosférou, to všechno ke mně patřilo dávno předtím, než jsem si začal říkat turista. Paradoxem ale je, že k opravdovému pohybu, výšlapům a pravidelnému chození mě nakopla až technologie.
Konkrétně iPhone a Apple Watch. Zní to možná zvláštně, ale právě díky nim se z obyčejných procházek stala cesta. iPhone mi otevřel oči v tom, jak silně dokáže fotografie a video zachytit emoci, moment a krásu místa. Apple Watch mi zase ukázaly, že pohyb nemusí být dřina, ale hra, plnění kroužků, sbírání medailí a malé každodenní výzvy.
Od kroku až po fotku
Šumava jako zlomový bod
Jedním z prvních míst, kde jsem si to všechno naplno uvědomil, byla Šumava. Ideální na delší túry, testování výdrže, ale hlavně svou krásou úplně odzbrojující. Šumava není jen les. Je pestrá, divoká, tichá i otevřená zároveň.
Postupně se z ní stala moje srdcovka. Ne jedno konkrétní místo, ale celý celek. Prostor, kam se vracím, kde zpomalím, srovnám myšlenky a kde vzniká velká část mé tvorby. Podobně to mám i s Brdy, dříve vojenský prostor, dnes otevřený lidem.
Od soukromého Instagramu k bobiscze
Fotky jsem si zpočátku nechával pro sebe. Občas něco skončilo ve stories na soukromém Instagramu pro pár desítek lidí. Ano, i hry byly součástí mého života. Pokémon Go mě kdysi naučil nachodit kilometry a online hry přinesly přátelství, která trvají dodnes.
Zlom přišel v roce 2024. Kamarádi mi říkali, že to má smysl sdílet. Nakonec jsem to zkusil. Sledujících přibývalo pomalu, ale dosahy byly výrazně vyšší a to byl signál, že to někoho zajímá. Vznikl bobiscze.
Blog jako prostor pro vyprávění
Instagram má své limity. Rychlost, stručnost. Já ale cítil potřebu vyprávět víc. Ne proto, abych byl spisovatel, ale abych měl místo, kde se můžu nadechnout. I proto je na blogu překladač, aby si ho mohl přečíst kdokoli.
Technologie bez bubliny
Neuzavírám se do jedné značky. Sleduji i Huawei, který to v západním světě nemá jednoduché. Přesto roste, hlavně v Číně, a jeho HarmonyOS 6 považuji za skvělý systém. Je vidět inspirace Applem, ale právě to mi potvrzuje, že Apple funguje.
Ekosystém Applu mi připomíná les. Stromy jsou propojené kořeny a houbami, mají svůj podzemní internet. Nevidíme ho, ale funguje. Stejně tak spolu komunikují zařízení. Technologie ještě nejsou na úrovni přírody, ale inspirace je zřejmá.
Jsem úplně normální
Někdy mám rád jen sednout na gauč, pustit si Netflix a ztratit se v seriálech jako Stranger Things, Sabrina nebo Lucifer. Jindy koukám na dokumenty, cestopisy nebo se učím psát HTML kód a tvořit web. Nemám rád překážky. Raději je bourám. Co neumím, to se dá naučit.
Lidi, kteří zůstali
Na téhle cestě se objevilo hodně lidí. Někteří šli kus cesty se mnou, jiní se postupně vzdálili. Ne proto, že by mezi námi bylo něco špatně, ale proto, že život nás zanesl jinam.
Jsou ale dvě osoby, které mi zůstaly blízko i dnes. @veramelodica, kterou najdete na Instagramu pod stejným jménem, a Michaela Hudeců, která tvoří na svém blogu hodnotazivota.blogspot.com a na Instagramu ji najdete pod nickem @michaelamikorka.
Je hezké vidět, že si někteří lidé nesou svou tvorbu dál, vlastním tempem a vlastním směrem. A i když nejsme všichni v každodenním kontaktu, právě tyhle dvě osoby jsou pro mě důkazem, že některá spojení mají hlubší kořeny.
Poděkování
Na závěr chci poděkovat jedné velmi blízké osobě, která mě dlouhodobě podporuje, často mě doprovází a pomáhá mi dostat se na místa, kam bych se jinak jen těžko dostal. Této podpory si nesmírně vážím.
Děkuji, že jste došli až sem 🤍
— sv. Augustin
