Dreisessel & Hochstein aneb výprava mezi vrcholy a kameny Šumavy
Rád bych vás na začátku poprosil o podporu. Pokud se vám moje výpravy líbí, budu moc rád za odběr na mém YouTube kanále ↗ @bobiscze a sledování na Instagramu ↗ @bobiscze. Opravdu mi to pomůže a zároveň mě to motivuje dál zaznamenávat moje cesty a tvořit pro vás další obsah.
Před pár dny jsem vydal video na YouTube z vrcholů Dreisessel a Hochstein, a tak je nejvyšší čas podělit se i o zážitky z tohoto výšlapu. Tentokrát vás vezmu na dva zajímavé vrcholy ležící v pohraničí Německa, Rakouska a Česka, odkud se otevírají nádherné výhledy do okolní krajiny.
Možná vás překvapí, že používám název Dreisessel, který mnoho Čechů zná spíše jako Třístolečník. Důvod je jednoduchý. Vrchol se nachází na německé straně hranice a já osobně mám raději původní názvy míst, než jejich překlady do češtiny. Proto se v článku budu držet německého označení. Tento výlet zároveň volně navazuje na několik měsíců starý článek o výšlapu na Plechý, který vám do článku přiložím. Pokud jste ho ještě nečetli, možná stojí za to se k němu později vrátit, protože obě trasy spolu geograficky úzce souvisejí.
Každopádně to byl opravdu povedený výšlap. Počasí přálo, výhledy byly nádherné a během cesty jsem navštívil několik míst, která rozhodně stojí za pozornost. Ale nebudu úvod zbytečně natahovat. Pohodlně se usaďte a pojďme se na celý výlet podívat společně.
Začátek výpravy na Dreisessel
Tak a tady začíná naše dnešní výprava. Abych vám co nejlépe přiblížil, kudy vedla moje cesta na Dreisessel, vložím vám sem mapku celé trasy. Díky ní získáte lepší představu o tom, odkud jsem vyrážel, jakými místy jsem procházel a jak celý výšlap probíhal.
Jak můžete vidět na vložené mapě, je zde zakreslen začátek celé výpravy, její hlavní cíl i cesta zpět. Tím cílem byl samozřejmě Dreisessel (Třístolečník). Když jsem si ale uvědomil, že samotný vrchol leží na německé straně hranice, napadlo mě, proč si výlet neudělat jako příjemný okruh místo klasické cesty tam a zpět.
Můžete si všimnout na mapě, na vrchol jsem vystoupal po německé straně od hraničního přechodu a zpáteční cestu jsem zvolil po české straně. A už teď mohu prozradit, že to byl podle mě skvělý nápad. Díky tomu jsem poznal více míst, užil si odlišnou krajinu na obou stranách hranice a celý výšlap působil mnohem pestřeji.
Výprava začala ve Stožci, kam jsem dorazil autem a zaparkovalo se na placeném parkovišti. Ceny parkování mi přišly poměrně rozumné. Celodenní parkování stálo 150 Kč, případně bylo možné zaplatit 50 Kč za hodinu. Asi vám ale nemusím vysvětlovat, že výšlap na Dreisessel rozhodně není záležitost na dvě nebo tři hodiny. Pokud plánujete absolvovat podobnou trasu, podle mě se vyplatí rovnou zvolit celodenní parkovné a mít klid. Pro lepší představu vám sem přiložím také fotografii ceníku parkoviště.
Tak a teď začíná to pravé dobrodružství. Zaparkujete auto, zkontrolujete vybavení a můžete vyrazit na cestu. Možná si všimnete, že přímo naproti parkoviště se nachází restaurace, kde je možné se občerstvit. Ale upřímně, kdo by se před pořádným výšlapem nacpával? Ještě by vám po prvním kopci nebylo zrovna nejlépe. Na druhou stranu, pokud si návštěvu necháte na cestu zpět, můžete si po návratu dopřát zaslouženou odměnu. A právě v takovou chvíli člověk ocení, že si zaplatil celodenní parkování a nikam nemusí spěchat.
No dobře, tentokrát už opravdu vyrážíme. Ještě stojí za zmínku jedna praktická informace. Do Stožce nemusíte přijet pouze autem. Nachází se zde také vlakové nádraží, takže se sem pohodlně dostanete i vlakem. Současná železniční trať končí v Novém Údolí, ale ne vždy tomu tak bylo. Před nástupem komunistického režimu pokračovala železnice dále přes hranici do Bavorska. Dnes už tomu tak není a vlaková doprava končí právě na české straně hranice.
Celá cesta ze Stožce do Nového Údolí vede po žluté turistické trase, která je zároveň součástí známé dálkové trasy Goldsteig, neboli Zlaté stezky. Po většinu úseku půjdete po asfaltové cestě, která slouží také jako cyklostezka. Pokud sebou máte pejska nebo děti, doporučuji zvýšenou opatrnost, protože cyklistů zde bývá poměrně dost.
A když už jsme u cyklistů, dovolím si jednu malou poznámku. Mám pocit, že zvonek je dnes u některých kol téměř ohrožený druh. Proto je potřeba trochu ohleduplnosti na obou stranách. Když už ale někdo zazvoní včas, vždycky mě to mile potěší.
Ještě před odchodem ze Stožce narazíte na místní zvoničku sv. Anny. Přiznám se, že jsem si původně myslel, že jde o historickou původní zvoničku. Ve skutečnosti je ale současná podoba z roku 2020. Fotografie samozřejmě přikládám níže.
Zvonička sv. Anny 2020, Stožec
Technická památka na Šumavě: Staré stavidlo na Studené Vltavě
Po příchodu do Nového Údolí narazíte na jedno z nejzajímavějších míst celé trasy. Najdete zde originální zastávku (ale také moderní vlakovou železniční stanici) vytvořenou ze starých železničních vozů, malé muzeum, občerstvení a také několik připomínek místní železniční historie. Dá se říct, že je to takové poslední větší zastavení na české straně před pokračováním dál k hranicím. Nebojte, všechno vám postupně ukážu na fotografiích, které jsem během výpravy pořídil.
Pošumavská jižní dráha: Objevte nejkratší mezinárodní železnici na světě
Pošumavská jižní dráha: Když ožívá historie na kolejích
Recese na hranici: Když se z Nového Údolí stane historická země
Památník Krajina roku Šumava - Böhmerwald
Historický hraniční sloup v Novém Údolí
Česká republika, Německo a svoboda pohybu
Ještě než budeme ve výpravě pokračovat dál, rád bych se na chvíli zastavil u jednoho zajímavého místa. V Novém Údolí se nachází hraniční sloup s nápisem „Československá republika”. Přiznám se, že si nemyslím, že by stál přesně na svém původním místě. Tato oblast totiž bývala součástí přísně střeženého pohraničního pásma a během období železné opony zde rozhodně nepanovala taková volnost jako dnes. Skutečný hraniční přechod se nejspíš nacházel jinde. Kdo se trochu zajímá o historii, určitě ví, o čem mluvím.
Přesto je zajímavé se u takového místa zastavit a uvědomit si, jak moc se doba změnila. Dnes můžeme díky Evropské unii a Schengenskému prostoru překračovat hranice prakticky bez povšimnutí, bez kontrol a bez dlouhého čekání. Stačí pár kroků a člověk se ocitne v jiné zemi. Je to něco, co dnes považujeme za samozřejmost, ale ještě před několika desítkami let by si o tom lidé mohli nechat jen zdát. Každopádně právě tady se můj původní plán začal trochu měnit.
Přiznám se, že původně měla celá trasa vést pouze po české straně. Jenže když jsem dorazil do Nového Údolí, dostal jsem chuť podívat se i do německého pohraniční. Ono je na tom něco zvláštně fascinujícího. Chvíli jste v Česku, za pár minut v Bavorsku, za další chvíli zase zpátky v Česku. Myslím, že každý, kdo se někdy pohyboval v příhraničí, ten pocit dobře zná.
A tak jsem se vydal dál po trase Goldsteig. Jak asi víte, turistické značení v Německu funguje trochu jinak než u nás. Naštěstí dnes máme k dispozici Mapy.com, takže orientace není žádný problém. Až do bavorského městečka Haidmühle vede cesta po několika značených trasách, ale já se většinou držel právě značení Goldsteigu. Haidmühle na mě udělalo příjemný první dojem. Hned při vstupu do obce na člověka dýchne typická bavorská atmosféra a místní architektura. Přiznám se, že jsem trochu čekal, kdy na mě z některého domu vykouknou tradiční truhlíky plné muškátů. Tentokrát jsem se jich ale nedočkal. Třeba příště.
A právě tady se zrodil nápad, který nakonec ovlivnil celý zbytek výletu.
Říkal jsem si: „Když už samotný Dreisessel leží na německé straně, proč si neudělat pořádný okruh a nevystoupat na něj právě odtud?”. A bylo rozhodnuto. Dnešní doba nám nabízí možnost pohybovat se mezi státy téměř bez omezení, tak proč toho nevyužít? Někdy jsou právě spontánní rozhodnutí těmi nejlepšími.
Po cestě navíc překvapilo, kolik jsem potkával cyklistů z různých zemí. Čekal jsem hlavně Čechy, Němce nebo Rakušany, ale narazil jsem i na několik Maďarů. To mě upřímně překvapilo, ale zároveň potěšilo. Je hezké vidět, jak si lidé z různých koutů Evropy nacházejí cestu do stejné krajiny. Z Haidmühle jsem pak pokračoval dál po zeleně a červeně značené trase kolem kostela svatého Maxmiliána a také kolem zajímavé budovy Gruppenhaus Haidhäusl, odkud si moje cesta směřovala stále blíž k cíli celé výpravy.
Kostel svatého Maxmiliána, Haidmühle
Farní dům svatého Maxmiliána, Haidmühle
Když opustíte obec Haidmühle, čeká vás už postupné stoupání do kopce. Není to ale nic dramatického, spíš příjemná lesní cesta, která se dá zvládnout v klidu a bez větší námahy. Právě tady jsem narazil na možnost odbočky k Marienkapelle. A musím říct, že v tu chvíli jsem si jen pomyslel, jak dobře jsem udělal, že jsem se rozhodl pro trasu po německé straně. Kdybych o tom místě nevěděl, nejspíše by mi to nechybělo. Ale teď zpětně vím, že bych byl opravdu nerad, kdybych ji neviděl, a o to víc by mě mrzelo, kdybych ji minul.
Kaple se nachází v oblasti Müllerwaldu česky Müllerův les a je vidět, že se o ni místní farnost velmi pečlivě stará. Místo má klidnou a až téměř meditativní atmosféru. Velkým plusem je, že je kaple přístupná i zevnitř, takže si ji můžete celou prohlédnout. Vedle kaple se nachází i menší zázemí se zvonicí, které už ale bohužel není přístupné. I tak ale celé místo působí velmi udržovaně a rozhodně stojí za zastavení. Najdete tu také možnost osvěžit se u vody. Jen je třeba počítat s tím, že pravděpodobně není pitná, takže spíš slouží jen k opláchnutí nebo symbolickému osvěžení po cestě.
Zároveň bych chtěl zmínit jednu drobnost pro návštěvníky. Na místě je jasně uvedeno, že se nejedná o dětské hřiště a že je potřeba zachovat klid a respekt. A myslím, že je to přesně to, co by si toto místo zasloužilo. Každopádně vás teď alespoň vezmu na krátkou „prohlídku” skrze fotografie, abyste si mohli udělat představu, jak Marienkapelle a její okolí vypadají.
Na místě se nachází také lavičky, které slouží k odpočinku, ale zároveň i pro duchovní rozjímání pro věřící návštěvníky. Já jsem ji využil spíše prakticky, na malé občerstvení a krátký odpočinek. Samozřejmě jsem dbal na to, aby vše probíhalo v klidu a s respektem k tomuto místu.
Po krátké pauze jsem se vrátil zpět na trasu a pokračoval jsem k nejbližšímu rozcestí, kde jsem odbočil směrem k vodnímu kolu a vodopádům. Tato část trasy už je o něco náročnější. Nejde o klasickou upravenou turistickou cestu, ale spíše o přírodní úsek, kde se jde po kamenech, kořenech a nerovném terénu. Právě proto zde už cesta není vhodná pro cyklisty, kočárky ani jiné méně stabilní způsoby pohybu. Odměnou za trochu náročnější průchod je ale krásné prostředí a zajímavá technická i přírodní zastavení. Níže vám ukážu vodní kolo, které po cestě potkáte, a také samotné vodopády, které rozhodně stojí za pozornost.
Pokračování výpravy směr nahoru
Po průchodu kolem vodního kola a vodopádů se znovu napojíte na klasickou turistickou trasu. Stále pokračujete po Goldsteig, který je v tomto úseku vedený zároveň i po černé a dále po zeleně značené trase. Tento úsek už působí klidněji a více „horsky”, protože se postupně vzdalujete od nižších partií a míříte výš do lesů. Cesta vás následně dovede k menšímu jezírku Kreuzbachklause, které je příjemným místem na krátké zastavení k cíli celé výpravy.
Odtud už pokračujete dál stále po Goldsteigu směrem vzhůru, až k hlavnímu cíli celé výpravy. A ano, nebojte, stále jdete správně. Jak vypadá značení Goldsteigu v německu, vám ukážu na přiložené fotografii, abyste měli představu, jak se tato dálková trasa značí v terénu.
A víte co? Když se začnete přibližovat k Dreisesselu, najednou v dálce uvidíte něco, co vás okamžitě zastaví. Mezi stromy se objeví skalní útvary a na nich kříž. V tu chvíli si člověk řekne, že tohle prostě musí vidět zblízka.
Ano, jedná se o Hochstein (1 333 m n.m.), který je dokonce ve vyšší nadmořské výšce než samotný Dreisessel. A to už byla jasná motivace si k němu udělat malou odbočku. Když se vydáte správnou cestou, dostanete se i ke kapličce J. N. Neumanna, která se nachází v tomto krásném skalnatém prostředí. K článku samozřejmě přikládám fotografie a také video z YouTube, které jsem zde natočil. Upřímně, právě u kapličky mě už zastihl docela silný horský slejvák. Ale co si budeme říkat, k Šumavě a horským výpravám to tak nějak patří. Tak se semnou pojďte podívat na tuhle krásu.
Tak co na to říkáte? Fascinují, že? Na první pohled to vypadá, jako kdyby někdo skládal obrovské balvany na sebe tak, aby držely v dokonalé rovnováze. Ve skutečnosti se ale jedná o čistě přírodní útvary, které formovaly miliony let přírodní vlivy jako vítr, déšť a bouřky. A když si člověk představí, jak to tu mohlo vypadat před stovkami nebo dokonce tisíci lety, musí to být ještě o to působivější.
Není divu, že tato tajuplná atmosféra podněcovala lidskou představivost. Věděli jste, že byl Třístolečník v minulosti považován za jedno z míst, kde se scházely čarodějnice na své sabaty? Podrobněji jsem se o tom rozepsal v článku o → Pálení čarodějnic v Česku a okolí.
V okolí najdete i další rozeseté balvany, které zřejmě kdysi tvořily součást větších skalních formací a věží. Celé místo má díky tomu opravdu jedinečnou atmosféru. Stejně tak i kaplička v tomto místě působí velmi silně a zapadá do celé scenérie. Tohle místo si vás podle mě dokáže získat na sto procent. A vlastně nejen tohle konkrétní místo, ale obecně celá Šumava i Bavorský les (německy Bayerischer Wald). Kaple ale byla bohužel zamčená, takže jsem se před deštěm nemohl schovat ani pod její stříšku. I tak mě ale zaujalo, jak jsou na německé straně trasy dobře vybavené lavičkami a odpočinkovými místy. V tomhle směru by se od nich možná dalo i něco přiučit.
A pak už nastal čas vyrazit k samotnému cíli výpravy, tedy na Dreisessel (Třístolečník / 1 313 m n.m.). Déšť se mezitím rozjel zhruba na hodinu a půl, takže jsem si udělal krátkou pauzu v německé horské hospůdce. Dát si pivo má přece jen něco do sebe. Překvapilo mě, že obsluhu tvořili i Češi, takže i jazykově jsem si chvíli připadal skoro jako doma. Cena piva byla 4,50 €, což může někomu přijít hodně, ale v Německu mi to přijde jako naprosto běžná částka. Jakmile déšť konečně ustal, vyrazil jsem zpět ven, protože se přede mnou otevřely první pořádné výhledy z Dreisesselu. A ty si teď pojďme společně projít na fotografiích.
Musím říct, že tyhle výpravy, výšlapy, horské prostředí a celá Šumava... to všechno se mi nikdy neomrzí. Miluju to tady. Bezmezně.
Možná to není pro každého, ale čím výš se člověk dostane, tím víc si tohle prostředí zamiluje. Celá Šumava i Bavorský les mají opravdu jedinečnou atmosféru, která si mě úplně získala. Pokud byste chtěli vidět víc fotografií, můžete mrknout na můj Instagram @bobiscze, kde sdílím další momenty z výprav i cest. Přidám vám sem i přímé odkazy na jednotlivé příspěvky.
A jen pro upřesnění, na mém profilu nenajdete jen Dreisessel, ale mnohem víc míst, která postupně objevujeme společně.
Přikládám ještě mapu, kde pokud byste měli zájem, se můžete vydat z Dreisesselu směrem na Plechý přes Trojmezí. Je to ale už delší varianta trasy. Já jsem na Plechém už byl (viz. odkazy výše), ale déšť mi výšlap nakonec prodloužil natolik, že jsem se rozhodl už pokračovat jen dolů zpět k autu, a to po české straně. Každopádně celá tahle oblast je neskutečně propojená a nabízí spoustu možností, jak si trasu upravit podle sebe. A přesně to je na tom to nejlepší. Každý si ji může poskládat jinak a pokaždé z toho vznikne úplně jiný zážitek.
Celá tahle varianta je přibližně 10 km i se zpáteční cestou na Dreisessel. Dá se ale samozřejmě různě upravit a trasu si prodloužit podle vlastních sil a chuti. Já jsem se nakonec podle mapy vydal zpět k autu až přes hraniční přechod po české straně.
Vedla mě Stezka Trojmezí, tedy po červené turistické trase (české). Cestou místy narazíte na patníky a člověk si uvědomí, jak je to vlastně zajímavé místo. Část trasy navíc vede i po Stezce Českem, což je samo o sobě fascinující pocit. Můžete si tak říct, že jste si „odškrtli” další úsek jedné z nejznámějších dálkových tras u nás.
Na rozcestí Nové Údolí se pak napojíte zpět na žlutou, tedy Zlatou stezku, a odtud už vás čeká pohodlná cesta zpět na parkoviště nebo na vlak. A právě pokud se sem vydáte vlakem, určitě si předem zkontrolujte poslední spoje, aby vás na konci výpravy nečekalo nepříjemné překvapení. Celý výlet si tak užijete v klidu od začátku až do konce.
Závěrem?
Na závěr se to vlastně ani nedá úplně popsat slovy. To si člověk musí zažít. Každopádně musím říct, že jsem si tenhle výšlap užil na maximum. Stál za to a už teď se těším na další výpravu po Šumavě, ideálně zase na nějaký vrchol. A víte co? Klidně znovu Hochstein, Dreisessel a k tomu třeba rovnou spojit i Trojmezí a Plechý. Tohle se prostě neomrzí. Ale určitě se v okolí najde ještě spousta dalších míst, která stojí za objevení.
Jsem taky rád, že se mi díky těmto výpravám postupně zlepšuje fyzička. Přijde mi vždycky lepší vyrazit na túru nebo výšlap než sedět doma u Netflixu. Nic proti Netflixu, i tam občas „zakotvím” (smích), ale pohyb je pohyb. A když se člověk hýbe, dřív nebo později to tělo prostě pozná.
Zajímavé je, že turistika dnes baví čím dál víc mladých lidí, což je skvělé. A upřímně fandím každému, kdo se rozhodne poznávat svou zemi i okolní státy. Je to podle mě správná cesta.
Užívejme si svobody a možnosti cestovat, protože ne vždy to byla samozřejmost. Tak vám přeji krásný den a děkuji za přečtení.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
