Dreisessel & Hochstein aneb výprava mezi vrcholy a kameny Šumavy

Rád bych vás na začátku poprosil o podporu. Pokud se vám moje výpravy líbí, budu moc rád za odběr na mém YouTube kanále  @bobiscze a sledování na Instagramu  @bobiscze. Opravdu mi to pomůže a zároveň mě to motivuje dál zaznamenávat moje cesty a tvořit pro vás další obsah.

Před pár dny jsem vydal video na YouTube z vrcholů Dreisessel a Hochstein, a tak je nejvyšší čas podělit se i o zážitky z tohoto výšlapu. Tentokrát vás vezmu na dva zajímavé vrcholy ležící v pohraničí Německa, Rakouska a Česka, odkud se otevírají nádherné výhledy do okolní krajiny.

Možná vás překvapí, že používám název Dreisessel, který mnoho Čechů zná spíše jako Třístolečník. Důvod je jednoduchý. Vrchol se nachází na německé straně hranice a já osobně mám raději původní názvy míst, než jejich překlady do češtiny. Proto se v článku budu držet německého označení. Tento výlet zároveň volně navazuje na několik měsíců starý článek o výšlapu na Plechý, který vám do článku přiložím. Pokud jste ho ještě nečetli, možná stojí za to se k němu později vrátit, protože obě trasy spolu geograficky úzce souvisejí.

Každopádně to byl opravdu povedený výšlap. Počasí přálo, výhledy byly nádherné a během cesty jsem navštívil několik míst, která rozhodně stojí za pozornost. Ale nebudu úvod zbytečně natahovat. Pohodlně se usaďte a pojďme se na celý výlet podívat společně.


Širokoúhlý záběr na mohutné žulové skalní útvary na vrcholu Třístoličníku (Dreisessel). Mezi skalami vede kamenná cesta, na obloze jsou dramatické bílé mraky a v pravém horním rohu prosvítá slunce skrz koruny jehličnatých stromů.

Začátek výpravy na Dreisessel

Tak a tady začíná naše dnešní výprava. Abych vám co nejlépe přiblížil, kudy vedla moje cesta na Dreisessel, vložím vám sem mapku celé trasy. Díky ní získáte lepší představu o tom, odkud jsem vyrážel, jakými místy jsem procházel a jak celý výšlap probíhal.


Jak můžete vidět na vložené mapě, je zde zakreslen začátek celé výpravy, její hlavní cíl i cesta zpět. Tím cílem byl samozřejmě Dreisessel (Třístolečník). Když jsem si ale uvědomil, že samotný vrchol leží na německé straně hranice, napadlo mě, proč si výlet neudělat jako příjemný okruh místo klasické cesty tam a zpět. 

Můžete si všimnout na mapě, na vrchol jsem vystoupal po německé straně od hraničního přechodu a zpáteční cestu jsem zvolil po české straně. A už teď mohu prozradit, že to byl podle mě skvělý nápad. Díky tomu jsem poznal více míst, užil si odlišnou krajinu na obou stranách hranice a celý výšlap působil mnohem pestřeji.

Výprava začala ve Stožci, kam jsem dorazil autem a zaparkovalo se na placeném parkovišti. Ceny parkování mi přišly poměrně rozumné. Celodenní parkování stálo 150 , případně bylo možné zaplatit 50 Kč za hodinu. Asi vám ale nemusím vysvětlovat, že výšlap na Dreisessel rozhodně není záležitost na dvě nebo tři hodiny. Pokud plánujete absolvovat podobnou trasu, podle mě se vyplatí rovnou zvolit celodenní parkovné a mít klid. Pro lepší představu vám sem přiložím také fotografii ceníku parkoviště.

Cedule s ceníkem parkování pro osobní automobily v obci Stožec. Na ceduli je uvedena cena 50 Kč za hodinu a 150 Kč za celodenní parkování. Text na ceduli uvádí, že parkovné bude použito na údržbu běžeckých stop. V dolní části je webová adresa www.stozec.cz.

Tak a teď začíná to pravé dobrodružství. Zaparkujete auto, zkontrolujete vybavení a můžete vyrazit na cestu. Možná si všimnete, že přímo naproti parkoviště se nachází restaurace, kde je možné se občerstvit. Ale upřímně, kdo by se před pořádným výšlapem nacpával? Ještě by vám po prvním kopci nebylo zrovna nejlépe. Na druhou stranu, pokud si návštěvu necháte na cestu zpět, můžete si po návratu dopřát zaslouženou odměnu. A právě v takovou chvíli člověk ocení, že si zaplatil celodenní parkování a nikam nemusí spěchat.

No dobře, tentokrát už opravdu vyrážíme. Ještě stojí za zmínku jedna praktická informace. Do Stožce nemusíte přijet pouze autem. Nachází se zde také vlakové nádraží, takže se sem pohodlně dostanete i vlakem. Současná železniční trať končí v Novém Údolí, ale ne vždy tomu tak bylo. Před nástupem komunistického režimu pokračovala železnice dále přes hranici do Bavorska. Dnes už tomu tak není a vlaková doprava končí právě na české straně hranice.

Celá cesta ze Stožce do Nového Údolí vede po žluté turistické trase, která je zároveň součástí známé dálkové trasy Goldsteig, neboli Zlaté stezky. Po většinu úseku půjdete po asfaltové cestě, která slouží také jako cyklostezka. Pokud sebou máte pejska nebo děti, doporučuji zvýšenou opatrnost, protože cyklistů zde bývá poměrně dost.

A když už jsme u cyklistů, dovolím si jednu malou poznámku. Mám pocit, že zvonek je dnes u některých kol téměř ohrožený druh. Proto je potřeba trochu ohleduplnosti na obou stranách. Když už ale někdo zazvoní včas, vždycky mě to mile potěší.

Ještě před odchodem ze Stožce narazíte na místní zvoničku sv. Anny. Přiznám se, že jsem si původně myslel, že jde o historickou původní zvoničku. Ve skutečnosti je ale současná podoba z roku 2020. Fotografie samozřejmě přikládám níže.

Vysoká dřevěná zvonička svaté Anny vyrobená z jednoho kusu kmene s plechovou stříškou. Zvonička stojí za dřevěným plotem na travnatém břehu ve Stožci, v pozadí protéká řeka lemovaná stromy a nad krajinou je modrá obloha s bílými mraky.
Zvonička sv. Anny 2020, Stožec

Pohled z kamenného břehu na historické funkční stavidlo a menší kamenný jez na řece Studené Vltavě ve Stožci. Nad jezem je hladina klidná a zrcadlí se v ní stromy a obloha, pod jezem voda divoce proudí. V pozadí je zelená louka, les a modré nebe s kupovitými mraky.
Technická památka na Šumavě: Staré stavidlo na Studené Vltavě

Po příchodu do Nového Údolí narazíte na jedno z nejzajímavějších míst celé trasy. Najdete zde originální zastávku (ale také moderní vlakovou železniční stanici) vytvořenou ze starých železničních vozů, malé muzeum, občerstvení a také několik připomínek místní železniční historie. Dá se říct, že je to takové poslední větší zastavení na české straně před pokračováním dál k hranicím. Nebojte, všechno vám postupně ukážu na fotografiích, které jsem během výpravy pořídil.

Pohled přes travnatý svah a silnici na historické železniční vagóny v Novém Údolí na šumavské hranici. Jeden z dřevěných vagónů nese nápis MUZEUM. Před vagóny je venkovní posezení s červenými a bílými slunečníky, kde odpočívají turisté a cyklisté. V pozadí rostou vysoké smrky a nad krajinou je modrá obloha s výraznými bílými mraky.
Pošumavská jižní dráha: Objevte nejkratší mezinárodní železnici na světě

Malá historická parní lokomotiva v černé barvě s červeným lemováním stojí na kolejích v Novém Údolí. V pozadí za mašinkou je dřevěná tabule s nápisem „Nové Údolí – Pošumavská jižní dráha“ a vysoké smrky. V popředí je travnatý břeh s rozkvetlými žlutými pampeliškami a dřevěné pražce.
Pošumavská jižní dráha: Když ožívá historie na kolejích

V popředí stojí dřevěný sloupek se dvěma oválnými cedulemi – horní červenou s historickým státním znakem a nápisem Země Koruny české, spodní modrou se znakem osady Nové Údolí. V pozadí na kolejích stojí historická černá parní lokomotiva s červenými detaily. Celé místo obklopuje zelená tráva s rozkvetlými pampeliškami a vysoký smrk.
Recese na hranici: Když se z Nového Údolí stane historická země

Velký kamenný památník stojící v zelené trávě s pampeliškami v Novém Údolí. Na kameni je barevné logo a vytesaný červený nápis „KRAJINA ROKU ŠUMAVA / LANDSCHAFT DES JAHRES BÖHMERWALD 1999 – 2000“. V pozadí za památníkem je vidět kamenný železniční podchod s kovovým zeleným zábradlím a zamračená obloha.
Památník Krajina roku Šumava - Böhmerwald

Detailní záběr na repliku historického československého hraničního sloupu v trikoloře (červená, bílá, modrá) v Novém Údolí. Na sloupu je připevněn státní znak s nápisem „REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ“. V pozadí roste vysoký smrk, tráva s pampeliškami a za nimi jsou vidět staré železniční koleje pod zamračenou oblohou.
Historický hraniční sloup v Novém Údolí

Česká republika, Německo a svoboda pohybu

Ještě než budeme ve výpravě pokračovat dál, rád bych se na chvíli zastavil u jednoho zajímavého místa. V Novém Údolí se nachází hraniční sloup s nápisem „Československá republika”. Přiznám se, že si nemyslím, že by stál přesně na svém původním místě. Tato oblast totiž bývala součástí přísně střeženého pohraničního pásma a během období železné opony zde rozhodně nepanovala taková volnost jako dnes. Skutečný hraniční přechod se nejspíš nacházel jinde. Kdo se trochu zajímá o historii, určitě ví, o čem mluvím.

Přesto je zajímavé se u takového místa zastavit a uvědomit si, jak moc se doba změnila. Dnes můžeme díky Evropské unii a Schengenskému prostoru překračovat hranice prakticky bez povšimnutí, bez kontrol a bez dlouhého čekání. Stačí pár kroků a člověk se ocitne v jiné zemi. Je to něco, co dnes považujeme za samozřejmost, ale ještě před několika desítkami let by si o tom lidé mohli nechat jen zdát. Každopádně právě tady se můj původní plán začal trochu měnit.

Přiznám se, že původně měla celá trasa vést pouze po české straně. Jenže když jsem dorazil do Nového Údolí, dostal jsem chuť podívat se i do německého pohraniční. Ono je na tom něco zvláštně fascinujícího. Chvíli jste v Česku, za pár minut v Bavorsku, za další chvíli zase zpátky v Česku. Myslím, že každý, kdo se někdy pohyboval v příhraničí, ten pocit dobře zná.

A tak jsem se vydal dál po trase Goldsteig. Jak asi víte, turistické značení v Německu funguje trochu jinak než u nás. Naštěstí dnes máme k dispozici Mapy.com, takže orientace není žádný problém. Až do bavorského městečka Haidmühle vede cesta po několika značených trasách, ale já se většinou držel právě značení Goldsteigu. Haidmühle na mě udělalo příjemný první dojem. Hned při vstupu do obce na člověka dýchne typická bavorská atmosféra a místní architektura. Přiznám se, že jsem trochu čekal, kdy na mě z některého domu vykouknou tradiční truhlíky plné muškátů. Tentokrát jsem se jich ale nedočkal. Třeba příště.

A právě tady se zrodil nápad, který nakonec ovlivnil celý zbytek výletu.

Říkal jsem si: „Když už samotný Dreisessel leží na německé straně, proč si neudělat pořádný okruh a nevystoupat na něj právě odtud?”. A bylo rozhodnuto. Dnešní doba nám nabízí možnost pohybovat se mezi státy téměř bez omezení, tak proč toho nevyužít? Někdy jsou právě spontánní rozhodnutí těmi nejlepšími.

Po cestě navíc překvapilo, kolik jsem potkával cyklistů z různých zemí. Čekal jsem hlavně Čechy, Němce nebo Rakušany, ale narazil jsem i na několik Maďarů. To mě upřímně překvapilo, ale zároveň potěšilo. Je hezké vidět, jak si lidé z různých koutů Evropy nacházejí cestu do stejné krajiny. Z Haidmühle jsem pak pokračoval dál po zeleně a červeně značené trase kolem kostela svatého Maxmiliána a také kolem zajímavé budovy Gruppenhaus Haidhäusl, odkud si moje cesta směřovala stále blíž k cíli celé výpravy.

Pohled z ulice na tradiční vícepodlažní horský hotel Gasthof Strohmaier v německé obci Haidmühle. Budova kombinuje bílou omítku, kamenné obložení kolem oken a tmavé dřevěné šindele se zelenými okenicemi. Před kamennou zídkou u silnice jsou opřená jízdní kola a elektrokola, v pozadí je vidět venkovní zahrádka se slunečníky a modrá obloha s mraky.

Širokoúhlý pohled z ulice na kamenný farní kostel svatého Maxmiliána v německém Haidmühle. Kostel je postaven z masivních šedých kamenných kvádrů, okna mají lomené oblouky s červeným cihlovým lemováním. Kolem kostela vede kamenná zeď s plotem, nad budovou se stahují tmavé, dramatické bouřkové mraky a vpravo prosvítá modrá obloha
Kostel svatého Maxmiliána, Haidmühle

Pohled zespodu od silnice na velkou historickou budovu farního domu (Pfarrheim St. Maximilian) v německém Haidmühle. Budova má vysokou sedlovou střechu a je postavena z šedých kamenných kvádrů s charakteristickým červeným cihlovým lemováním kolem všech oken. Vlevo vede ke vchodu dřevěné schodiště, nad krajinou je modrá obloha s kupovitými mraky.
Farní dům svatého Maxmiliána, Haidmühle

Když opustíte obec Haidmühle, čeká vás už postupné stoupání do kopce. Není to ale nic dramatického, spíš příjemná lesní cesta, která se dá zvládnout v klidu a bez větší námahy. Právě tady jsem narazil na možnost odbočky k Marienkapelle. A musím říct, že v tu chvíli jsem si jen pomyslel, jak dobře jsem udělal, že jsem se rozhodl pro trasu po německé straně. Kdybych o tom místě nevěděl, nejspíše by mi to nechybělo. Ale teď zpětně vím, že bych byl opravdu nerad, kdybych ji neviděl, a o to víc by mě mrzelo, kdybych ji minul.

Kaple se nachází v oblasti Müllerwaldu česky Müllerův les a je vidět, že se o ni místní farnost velmi pečlivě stará. Místo má klidnou a až téměř meditativní atmosféru. Velkým plusem je, že je kaple přístupná i zevnitř, takže si ji můžete celou prohlédnout. Vedle kaple se nachází i menší zázemí se zvonicí, které už ale bohužel není přístupné. I tak ale celé místo působí velmi udržovaně a rozhodně stojí za zastavení. Najdete tu také možnost osvěžit se u vody. Jen je třeba počítat s tím, že pravděpodobně není pitná, takže spíš slouží jen k opláchnutí nebo symbolickému osvěžení po cestě. 

Zároveň bych chtěl zmínit jednu drobnost pro návštěvníky. Na místě je jasně uvedeno, že se nejedná o dětské hřiště a že je potřeba zachovat klid a respekt. A myslím, že je to přesně to, co by si toto místo zasloužilo. Každopádně vás teď alespoň vezmu na krátkou „prohlídku” skrze fotografie, abyste si mohli udělat představu, jak Marienkapelle a její okolí vypadají.

Detailní pohled na velký památný žulový balvan s vytesanými německými nápisy a reliéfem Panny Marie s dítětem a kostela. Za památníkem stojí vysoký, prostý dřevěný kříž, v popředí jsou dvě malé lucerny na svíčky. Celé pietní místo je obklopené zelenými listy bříz a lesním porostem pod světlou oblohou.

Širokoúhlý pohled zespodu na kamennou lesní kapli Marienkapelle u německého Haidmühle. Kaple má výraznou, vysokou jehlancovou střechu z tmavého plechu a je obklopena vzrostlými jehličnatými i listnatými stromy. Přímo nad špičkou střechy prosvítá skrze dramatické bílé mraky ostré slunce na modré obloze.

Pohled do interiéru kamenné lesní kaple Marienkapelle. V popředí je dřevěné klekátko s červeným polstrováním, podlaha je poskládaná z velkých kamenných kvádrů a strop tvoří vysoká dřevěná klenba. V pozadí stojí oltář s bílým ubrusem a květinami, nad kterým je úzké vitrážové okno s modrými a červenými skly. Po stranách jsou další dvě barevná vitrážová okna a kovové stojany na svíčky.

Pohled ze štěrkové přístupové cesty na vysokou, samostatně stojící dřevěnou zvonici s jehlancovou šindelovou střechou u kaple Marienkapelle. Zvonici obklopují vzrostlé zelené keře a břízy. Vlevo u cesty stojí dřevěná lavička k odpočinku, nad krajinou se rozprostírá modrá obloha s velkými bílými mraky.

Na místě se nachází také lavičky, které slouží k odpočinku, ale zároveň i pro duchovní rozjímání pro věřící návštěvníky. Já jsem ji využil spíše prakticky, na malé občerstvení a krátký odpočinek. Samozřejmě jsem dbal na to, aby vše probíhalo v klidu a s respektem k tomuto místu.

Po krátké pauze jsem se vrátil zpět na trasu a pokračoval jsem k nejbližšímu rozcestí, kde jsem odbočil směrem k vodnímu kolu a vodopádům. Tato část trasy už je o něco náročnější. Nejde o klasickou upravenou turistickou cestu, ale spíše o přírodní úsek, kde se jde po kamenech, kořenech a nerovném terénu. Právě proto zde už cesta není vhodná pro cyklisty, kočárky ani jiné méně stabilní způsoby pohybu. Odměnou za trochu náročnější průchod je ale krásné prostředí a zajímavá technická i přírodní zastavení. Níže vám ukážu vodní kolo, které po cestě potkáte, a také samotné vodopády, které rozhodně stojí za pozornost.

Pohled z boku na dřevěné vodní kolo s dřevěným korytem náhonu, kterým protéká voda. Vodní kolo stojí v zelené trávě na lesní mýtině, ze které odtéká malý potůček. V pozadí roste hustý, vysoký smrkový les s kmeny stromů, vpravo v popředí je vidět masivní starý pařez.

Pohled zblízka na malý horský vodopád a peřeje protékající mezi masivními žulovými balvany pokrytými mechem a lišejníkem. Voda stéká v několika stupních, v pozadí roste hustý jehličnatý les s vysokými smrky pod modrou oblohou s bílými mraky a v popředí je svěží zelená tráva.

Pohled z kamenité vrcholové plošiny na Třístoličníku na masivní, přirozeně vrstvené žulové skalní bloky. Skály tvoří dvě samostatné věže s průchodem uprostřed, na pravé z nich jsou vidět kovové ochranné schůdky pro turisty. Nad skalami se rozprostírá dramatické nebe plné bílých mraků, skrz které po pravé straně jasně prosvítá horské slunce.

Pokračování výpravy směr nahoru

Po průchodu kolem vodního kola a vodopádů se znovu napojíte na klasickou turistickou trasu. Stále pokračujete po Goldsteig, který je v tomto úseku vedený zároveň i po černé a dále po zeleně značené trase. Tento úsek už působí klidněji a více „horsky”, protože se postupně vzdalujete od nižších partií a míříte výš do lesů. Cesta vás následně dovede k menšímu jezírku Kreuzbachklause, které je příjemným místem na krátké zastavení k cíli celé výpravy.

Odtud už pokračujete dál stále po Goldsteigu směrem vzhůru, až k hlavnímu cíli celé výpravy. A ano, nebojte, stále jdete správně. Jak vypadá značení Goldsteigu v německu, vám ukážu na přiložené fotografii, abyste měli představu, jak se tato dálková trasa značí v terénu.

Detailní pohled na kovové turistické značky připevněné na dřevěném kůlu v lese. Hlavní značka ukazuje logo dálkové trasy Goldsteig – žluté ležaté písmeno S na bílém čtvercovém podkladu. Nad ním je směrovka s nápisy „Dreisessel 0,4 km“ a „Hochstein“, pod ním menší bílo-červeno-bílé pásové značení. V pozadí jsou rozostřené kmeny stromů a zelené listí.

A víte co? Když se začnete přibližovat k Dreisesselu, najednou v dálce uvidíte něco, co vás okamžitě zastaví. Mezi stromy se objeví skalní útvary a na nich kříž. V tu chvíli si člověk řekne, že tohle prostě musí vidět zblízka.

Širokoúhlý pohled z kamenité cesty na obrovský, strmý žulový skalní masiv Hochstein pod Třístoličníkem. Na samotném vrcholku skály se tyčí velký kovový kříž. Okolo skály rostou nízké jehličnaté dřeviny a suché stromy, nad celou krajinou se rozprostírá dramatické nebe s hustými bílými mraky, skrze které ostře prosvítá slunce.

Ano, jedná se o Hochstein (1 333 m n.m.), který je dokonce ve vyšší nadmořské výšce než samotný Dreisessel. A to už byla jasná motivace si k němu udělat malou odbočku. Když se vydáte správnou cestou, dostanete se i ke kapličce J. N. Neumanna, která se nachází v tomto krásném skalnatém prostředí. K článku samozřejmě přikládám fotografie a také video z YouTube, které jsem zde natočil. Upřímně, právě u kapličky mě už zastihl docela silný horský slejvák. Ale co si budeme říkat, k Šumavě a horským výpravám to tak nějak patří. Tak se semnou pojďte podívat na tuhle krásu. 


Pohled zespodu na mohutný žulový skalní útvar tvořený několika samostatnými věžemi s typickým vrstveným (matracovým) zvětráváním kamene. Skály vystupují z kopce porostlého zeleným borůvčím, nízkými keři a mladými smrky. V popředí je vidět suchý pařez a tráva, nad scénou se rozprostírá modrá obloha s dramatickými bílými a šedými mraky.

Skalnatý vrchol hory Hochstein na Šumavě s velkým kovovým křížem, obklopený zelenými smrky pod zamračenou oblohou. V popředí je lesní pěšina s kořeny a pařezy.

Kamenitá turistická stezka vedoucí ke skalní vyhlídce Hochstein na Šumavě. Uprostřed cesty stojí žlutá dřevěná lavička, v pozadí stoupají kamenné schody na vrchol kříže pod dramatickou oblohou.

Detailní pohled na mohutný žulový skalní útvar na Šumavě, který připomíná lidský profil nebo sfingu z vrstvených kamenů. V popředí jsou zelené listy mladé břízy a špička smrku, na pozadí světlá obloha.

Širokoúhlý pohled na skalní hřeben Třístoličníku na Šumavě. Na levé straně stojí malá kamenná kaple svatého Jana Nepomuka Neumanna s ozdobnou mříží, v pozadí se tyčí žulové skály s vrcholovým křížem. V popředí je travnatý a kamenitý terén s dřevěnými kládami pod dramatickou polojasnou oblohou.

Tak co na to říkáte? Fascinují, že? Na první pohled to vypadá, jako kdyby někdo skládal obrovské balvany na sebe tak, aby držely v dokonalé rovnováze. Ve skutečnosti se ale jedná o čistě přírodní útvary, které formovaly miliony let přírodní vlivy jako vítr, déšť a bouřky. A když si člověk představí, jak to tu mohlo vypadat před stovkami nebo dokonce tisíci lety, musí to být ještě o to působivější. 

Není divu, že tato tajuplná atmosféra podněcovala lidskou představivost. Věděli jste, že byl Třístolečník v minulosti považován za jedno z míst, kde se scházely čarodějnice na své sabaty? Podrobněji jsem se o tom rozepsal v článku o  Pálení čarodějnic v Česku a okolí.

V okolí najdete i další rozeseté balvany, které zřejmě kdysi tvořily součást větších skalních formací a věží. Celé místo má díky tomu opravdu jedinečnou atmosféru. Stejně tak i kaplička v tomto místě působí velmi silně a zapadá do celé scenérie. Tohle místo si vás podle mě dokáže získat na sto procent. A vlastně nejen tohle konkrétní místo, ale obecně celá Šumava i Bavorský les (německy Bayerischer Wald). Kaple ale byla bohužel zamčená, takže jsem se před deštěm nemohl schovat ani pod její stříšku. I tak mě ale zaujalo, jak jsou na německé straně trasy dobře vybavené lavičkami a odpočinkovými místy. V tomhle směru by se od nich možná dalo i něco přiučit.

A pak už nastal čas vyrazit k samotnému cíli výpravy, tedy na Dreisessel (Třístolečník / 1 313 m n.m.). Déšť se mezitím rozjel zhruba na hodinu a půl, takže jsem si udělal krátkou pauzu v německé horské hospůdce. Dát si pivo má přece jen něco do sebe. Překvapilo mě, že obsluhu tvořili i Češi, takže i jazykově jsem si chvíli připadal skoro jako doma. Cena piva byla 4,50 €, což může někomu přijít hodně, ale v Německu mi to přijde jako naprosto běžná částka. Jakmile déšť konečně ustal, vyrazil jsem zpět ven, protože se přede mnou otevřely první pořádné výhledy z Dreisesselu. A ty si teď pojďme společně projít na fotografiích.

Pohled na čepované vychlazené bavorské pivo na zahrádce v bavorské horské hospůdce.

Kovová skulptura s nápisem „I love Bayerischer Wald“ ve tvaru písmene I a velkého srdce na vyhlídce Dreisessel. Slunce svítící skrze mraky hází dlouhý stín srdce na štěrkovou cestu v popředí. V pozadí je výhled do daleké krajiny pod modrou oblohou s dramatickými oblaky.

Strmé kamenné schodiště s dřevěným zábradlím vedoucí úzkou průvou mezi mohutnými žulovými skalami na vrchol vyhlídky Dreisessel. Přímo nad schody prosvítá ostré slunce, které vytváří světelné paprsky na pozadí modré oblohy s hustými bílými mraky. Skály v popředí jsou v tmavém stínu.

Pohled shora dolů na strmé kamenné schodiště sevřené masivními žulovými balvany na vyhlídce Dreisessel. V dolní části schodů stojí osamělý vysoký smrk a za ním se otevírá široký výhled na zalesněné kopce Šumavy pod jasně modrou oblohou s lehkými mraky.

Širokoúhlý záběr na mohutné, vrstvené žulové skály na vrcholu Dreisessel, které mezi sebou tvoří průchod. Kamenité popředí je ve stínu, zatímco na pravé straně jasně září slunce skrze mraky na modré obloze. Horní okraj snímku přirozeně rámují větve stromů.

Musím říct, že tyhle výpravy, výšlapy, horské prostředí a celá Šumava... to všechno se mi nikdy neomrzí. Miluju to tady. Bezmezně.

Možná to není pro každého, ale čím výš se člověk dostane, tím víc si tohle prostředí zamiluje. Celá Šumava i Bavorský les mají opravdu jedinečnou atmosféru, která si mě úplně získala. Pokud byste chtěli vidět víc fotografií, můžete mrknout na můj Instagram @bobiscze, kde sdílím další momenty z výprav i cest. Přidám vám sem i přímé odkazy na jednotlivé příspěvky.

ReelsFotkyFotkyFotky ↗ Fotky

A jen pro upřesnění, na mém profilu nenajdete jen Dreisessel, ale mnohem víc míst, která postupně objevujeme společně.

Přikládám ještě mapu, kde pokud byste měli zájem, se můžete vydat z Dreisesselu směrem na Plechý přes Trojmezí. Je to ale už delší varianta trasy. Já jsem na Plechém už byl (viz. odkazy výše), ale déšť mi výšlap nakonec prodloužil natolik, že jsem se rozhodl už pokračovat jen dolů zpět k autu, a to po české straně. Každopádně celá tahle oblast je neskutečně propojená a nabízí spoustu možností, jak si trasu upravit podle sebe. A přesně to je na tom to nejlepší. Každý si ji může poskládat jinak a pokaždé z toho vznikne úplně jiný zážitek.


Celá tahle varianta je přibližně 10 km i se zpáteční cestou na Dreisessel. Dá se ale samozřejmě různě upravit a trasu si prodloužit podle vlastních sil a chuti. Já jsem se nakonec podle mapy vydal zpět k autu až přes hraniční přechod po české straně.

Vedla mě Stezka Trojmezí, tedy po červené turistické trase (české). Cestou místy narazíte na patníky a člověk si uvědomí, jak je to vlastně zajímavé místo. Část trasy navíc vede i po Stezce Českem, což je samo o sobě fascinující pocit. Můžete si tak říct, že jste si „odškrtli” další úsek jedné z nejznámějších dálkových tras u nás.

Na rozcestí Nové Údolí se pak napojíte zpět na žlutou, tedy Zlatou stezku, a odtud už vás čeká pohodlná cesta zpět na parkoviště nebo na vlak. A právě pokud se sem vydáte vlakem, určitě si předem zkontrolujte poslední spoje, aby vás na konci výpravy nečekalo nepříjemné překvapení. Celý výlet si tak užijete v klidu od začátku až do konce.

Závěrem?

Na závěr se to vlastně ani nedá úplně popsat slovy. To si člověk musí zažít. Každopádně musím říct, že jsem si tenhle výšlap užil na maximum. Stál za to a už teď se těším na další výpravu po Šumavě, ideálně zase na nějaký vrchol. A víte co? Klidně znovu Hochstein, Dreisessel a k tomu třeba rovnou spojit i Trojmezí a Plechý. Tohle se prostě neomrzí. Ale určitě se v okolí najde ještě spousta dalších míst, která stojí za objevení.

Jsem taky rád, že se mi díky těmto výpravám postupně zlepšuje fyzička. Přijde mi vždycky lepší vyrazit na túru nebo výšlap než sedět doma u Netflixu. Nic proti Netflixu, i tam občas „zakotvím” (smích), ale pohyb je pohyb. A když se člověk hýbe, dřív nebo později to tělo prostě pozná. 

Zajímavé je, že turistika dnes baví čím dál víc mladých lidí, což je skvělé. A upřímně fandím každému, kdo se rozhodne poznávat svou zemi i okolní státy. Je to podle mě správná cesta.

Užívejme si svobody a možnosti cestovat, protože ne vždy to byla samozřejmost. Tak vám přeji krásný den a děkuji za přečtení.


NEW Gadget Magazin for HomePage (EU AI Act)

NESPONZOROVÁNO: KupKytky

NEW YouTube gadget

Pilulky doporučení

Citát

„Každý krok, který udělám, a každé slovo, které napíšu, je pokusem zachytit krásu světa a sdílet ji s vámi.“

— bobiscze

NEW Footer (patička)

Scroll Buttons