Plechý (1 378 m n. m.) Výšlap na trojmezí Česka, Rakouska a Německa (II. část)

Plechý (1 378 m n. m.) Výšlap na trojmezí Česka, Rakouska a Německa (I. část)

Pamatujete si na první část tohoto článku? Ne? Tak se určitě mrkněte na odkaz hned tady na začátku. Každopádně vám to krátce připomenu. 

Vyrazili jsme z Nové Pece, kde jsem vám ukázal možnost parkování hned u Horské služby za 100,- Kč na celý den, více informací najdete v první části. Poměrně dlouhý úsek jsme šli podél Schwarzenberského kanálu, kde jsme viděli dolní i horní portál tunelu, mohli jsme navštívit expozici a cestou jsme narazili i na další zajímavá místa.

Došli jsme také k Plešnému jezeru a k pomníku šumavského básníka, a něco málo jsme si o těchto místech řekli. No a taky jsem vám slíbil, že se dozvíte, proč jsem nakonec rád, že na Plechém nebyl sníh. To vám ale hned na začátku neprozradím, na to si budete muset ještě chvíli počkat. Pro osvěžení paměti vám sem ještě přikládám mapu trasy. A myslím, že jsme si to shrnuli dostatečně. Tak co, jste připraveni? Jdeme na to.

Daleký výhled z hory Plechý na Šumavě směrem k rakouským Alpám vyčnívajícím nad hustou inverzní mlhou. V popředí je horská cesta, suchá tráva a siluety smrků při východu slunce. Panorama zachycuje šumavskou krajinu přecházející do alpských vrcholků na obzoru pod jasnou ranní oblohou. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Vidíte na té fotografii to štěstí? Sice by krajina se sněhem možná působila o něco magičtěji, ale ten výhled... ta mlha v rakouské krajině a nad ní se pyšní Rakouské Alpy v celé své kráse. To byl prostě boží zážitek. Alpy už jsem ze Šumavy viděl, konkrétně z německé strany z Bučiny, ale nikdy nebyly takhle krásně a jasně viditelné. Tentokrát se dohlednost opravdu povedla. Co říkáte?

Každopádně tady máte slíbenou mapku trasy pro osvěžení paměti.


Hora Plechý

Nahoře to bylo úžasné. Dal jsem si krátký odpočinek na svačinu, parťáka mi dělala banánová Mana (plně nutriční nápoj) a nějaké ovoce. Dostat se ke kříži na vrcholu ale nebylo úplně hned. Na to, že byl 20. prosinec, tam bylo docela dost lidí. Nejspíš za to mohly právě ty výhledy na Alpy a celková atmosféra. Bylo tam i hodně fotografů, kteří si kříž „zabrali” na delší chvíli, aby si pořídili své snímky. Ale chápu je, sám jsem si tam taky musel udělat pár fotek.

Každopádně jsem z výšlapu vydal i krátké video na YouTube, které vám sem ještě vložím. Přeci jen, pro někoho je videozáznam ještě lepší než samotné fotografie.
Každopádně se budu opakovat, ale byly to opravdu přenádherné výhledy. Stálo to za to horu Plechý navštívit. Určitě vás nebudu zbytečně otravovat svými emočními výlevy o těchto výhledech, je jasné, že nejlepší je zažít si to na vlastní kůži.
Tak co říkáte, dozvíme se teď něco o této hoře?

Co víme o hoře Plechý

Plechý (1 378 m n. m.) je nejvyšší hora české části Šumavy a zároveň z nejvýraznějších vrcholů na celé česko-rakouské hranici. Leží v Jihočeském kraji, v okrese Český Krumlov, v oblasti Národního parku Šumava. Hora se nachází v blízkosti Nové Pece a nad známým Plešným jezerem, které leží přímo pod jeho severovýchodním svahem. Právě tohle ledovcové jezero je jednou z největších přírodních zajímavostí celé oblasti a vzniklo po poslední době ledové.
Zajímavostí je, že z vrcholu samotného Plechého dnes není úplně otevřený panoramatický výhled, protože je zarostlý lesem. V minulosti navíc část okolních porostů zasáhly silné větrné kalamity, které zde místy změnily podobu lesa a způsobily jeho otevření či přestavbu. Příroda si ale postupně bere vše zpět a krajina se dál přirozeně obnovuje. O to víc ale člověka odmění trasa, výhledy se postupně otevírají po cestě a právě směrem k rakouské straně a Alpám bývá za dobré viditelnosti opravdu nádherná podívaná.
Plechý je take součástí hraničního hřebene a jeho poloha z něj dělá přirozený bod mezi Českem a Rakouskem. Celá oblast je chráněná a patří mezi nejcennější části Šumavy, kde se střídají horské lesy, suťová pole a ledovcové tvary krajiny.

Plechý v dobách komunismu

V době komunismu byl Plechý i celá hraniční oblast Šumavy součástí přísně střeženého pohraničního pásma. Přístup sem byl výrazně omezený a pohyb turistů byl buď zakázaný, nebo přísně kontrolovaný. Důvod jasný, blízkost železné opony a hranice s Rakouskem, která tehdy představovala přísně hlídanou hranici mezi Východem a Západem.
Díky tomu si tato část Šumavy dlouho uchovala téměř nedotčenou přírodu, protože se sem lidé jednoduše nedostali. Dnes je naopak Plechý jedním z míst, kam se může vydat každý, a právě ten kontrast minulosti a současnosti dává této hoře další zajímavý rozměr.
Panoramatický pohled z hory Plechý na hranici Rakouska a Německa během inverze. Vlevo se rozkládá hornorakouská krajina, vpravo bavorská strana, obě zahalené v husté bílé mlze, ze které vyčnívají pouze vrcholky hor. V popředí je kamenitý terén vrcholu s nízkou vegetací a uschlými kmeny stromů pod modro-zlatou ranní oblohou. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)
Rakousko (vlevo) a Německo (vpravo)

Směr k trojmezí Česka, Rakouska a Německa

Od Plechého vyhlídky a kříže můžete pokračovat až na samotné trojmezí, kde se stýkají hranice Česka, Rakouska a Německa. Konkrétně jde o Jihočeský kraj, Bavorsko a rakouskou zemi Horní Rakousy (Oberösterreich).
Mrkneme se na to společně i na fotografiích, ať máte lepší představu. Na místě se nachází i hraniční kámen, na kterém je z každé strany vyobrazen státní symbol dané země (ČR, Německa a Rakouska).
Hraniční mezník na Trojmezí Šumava zachycující českou stranu se státním znakem a nápisem Česká republika. V pozadí je turistický rozcestník a mírně zvlněná horská krajina s jehličnany pod zataženou oblohou. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Detail hraničního kamene na Trojmezí (Šumava) se znakem Rakouska (Republik Österreich) a spolkové země Horní Rakousko (Land Oberösterreich). V pozadí je vidět ranní červánky, suché kmeny šumavských stromů a turistická stezka. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Pohled na německou stranu hraničního sloupu na Trojmezí se znakem Spolkové republiky Německo (Bundesrepublik Deutschland) a Svobodného státu Bavorsko (Freistaat Bayern). Sloup byl postaven v roce 1993. V pozadí je typická šumavská krajina s odumřelými smrky. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Co víme o trojmezí Česka, Rakouska a Německa

Trojmezí Česka, Rakouska a Německa se nachází na Šumavě, v oblasti hraničního hřebene nedaleko vrcholu Plechý. Leží na styku tří významných regionů: Jihočeského kraje, Horních Rakous a Bavorska.

Samotné místo je označeno hraničním kamenem, na kterém jsou zobrazeny symboly všech tří států. Trojmezí se nachází v nadmořské výšce přibližně přes 1 300 metrů a patří mezi oblíbené cíle turistů, kteří sem přicházejí právě z Plechého nebo z rakouské či německé strany Šumavy.

Zajímavostí je, že i když dnes působí místo klidně a volně přístupné, v minulosti šlo o velmi přísně střeženou hraniční oblast. Dnes je naopak symbolem propojení tří zemí a krásného přechodu mezi českou Šumavou, rakouskými Alpami v dálce a Bavorským lesem.

Kam se dá pokračovat z trojmezí do Německa a Rakouska

Pokud se z trojmezí vydáte směrem do Německa, ocitnete se v oblasti Bavorského lesa (Bayerischer Wald). Tady se otevírá rozsáhlé území národního parku, kde na vás čekají hluboké lesy, horské hřebeny a známé vrcholy jako například Großer Falkenstein. Cesta vás může zavést také směrem k menším obcím v údolí, jako je Zwieslerwaldhaus, odkud se dá pokračovat dál do německého vnitrozemí. Celá oblast působí víc divoce a přírodně, s minimem zásahů člověka.
Na rakouské straně vstupujete do regionu Horní Rakousy, konkrétně do oblasti Šumavy zvané Böhmerwald. Tady už krajina působí o něco upraveněji a turistický zázemí je znatelnější. Mezi nejbližší cíle patří například horská oblast Hochficht, která je zároveň známým lyžařským střediskem, nebo turistické centrum Schöneben. Níže v údolí pak leží městečko Aigen-Schlägl, které slouží jako výchozí bod pro další výlety do této části Šumavy.

Cesta do Nové Pece jinou trasou

Každopádně se začalo šeřit a stmívat. V zimě přece jen světlo nevydrží dlouho, takže jsem si ještě chvíli počkal na západ slunce a pak jsem začal rychle sestupovat dolů. Jenže upřímně, „rychle“ tady moc nešlo. Vybral jsem si totiž trasu přes velké balvany a bez pořádně upravené cesty. Naštěstí jsem měl s sebou čelovku, která je mým parťákem už na více túrách, a musím říct, že se fakt vyplatí ji mít.

A právě tady se vracím k tomu, proč jsem byl nakonec rád, že nahoře nebyl sníh. Představte si jít po těch balvanech potmě jen za světla čelovky, kdyby byl na zemi sníh a pod ním schovaný led. To by nebylo vůbec příjemné a pravděpodobně bych zvolil stejnou trasu zpět jako nahoru. Teď ale byly podmínky ideální, bez sněhu a bez ledu, takže jsem mohl zvolit rychlejší sestupovou variantu. Část trasy vedla po Stezce Českem a zároveň i po Rakouské stezce, takže jsme se na hranici pohybovali opravdu ještě naposledy.

Dole vám přikládám alespoň dvě fotografie, i když je už na nich kvůli tmě vidět jen málo. I tak ale dávají aspoň představu o tom, jak náročný ten sestup byl.

Náročný sestup z vrcholu Plechý na Šumavě za soumraku. Fotografie zachycuje špatně osvětlenou, technicky obtížnou kamenitou cestu (suťovisko) s balvany, která vede k osvětlenému, ale vzdálenému skalnímu masivu s křížem. Okolí je tmavé, s nízkou horskou vegetací a siluetami smrků pod modro-zlatou ranní nebo večerní oblohou. Cesta vyžaduje zvýšenou opatrnost. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Detailní pohled na náročnou turistickou stezku na hřebeni Šumavy u hory Plechý. Cesta je tvořena nepravidelnými kamennými schody, balvany a propletenými kořeny stromů. V pozadí jsou vidět odumřelé kmeny smrků a nízká horská vegetace pod zamračenou oblohou. Terén působí neschůdně a technicky náročně. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Každopádně tuhle trasu i cestu dolů bych klidně šel znovu, třeba na jaře nebo v létě. Přeci jen je tehdy mnohem déle světlo a člověk nemusí tolik spěchat. A myslím si, že když je všechno kolem zelené, rozkvetlé a živé, musí mít tahle cesta úplně jinou, možná ještě kouzelnější atmosféru než v zimě.

Osamělá dřevěná bouda (útulna nebo hospodářské stavení) v šumavské krajině pod horou Plechý. Snímek je pořízen za soumraku, v popředí je suchá tráva a kameny, v pozadí se tyčí tmavé siluety šumavských lesů a jezerní stěny pod dramatickou večerní oblohou. (Zachyceno na iPhone 16 Pro)

Tato záchranářská bouda se nacházela při cestě na českou stranu, když jsem se vracel k autu. Samozřejmě už tam v tu dobu nikdo nebyl. Fotka je pořízená v 17:41, což v prosinci znamená, že už byla pořádná tma, že?

Každopádně tenhle trek byl skvělý zážitek a jak říkám, klidně bych ho šel znovu. A to úplně stejně, nebo třeba i z jiné strany, ať už z Německa nebo z Rakouska, záleží, kam mě příště nohy zavedou. Věřím, že se vám moje vyprávění z výletu líbilo. Kdybych si ještě na něco vzpomněl, určitě to do článku doplním nebo aktualizuji.

Přeji vám příjemný den nebo večer, podle toho, kdy to čtete, a budu rád, když se také vydáte na cesty a třeba sdílíte své fotky na Instagramu s hashtagem #cestujsbobisem.


ZAPOJTE SE: Tímto bych vás rád požádal o vyplnění anonymního ↗ Dotazníku, který je součástí článku „BeSafe: Je váš telefon digitální trezor, nebo časovaná bomba?“
AKTUALIZACE: Byly doplněny změny do článku zde.

TURISTIKA:

TOULEJ SE S BOBISEM:

VZDĚLÁVACÍ:

NAUČ SE NĚCO S BOBISEM:

TECHNOLOGIE:

TECHNOLOGICKÝ KOUTEK S BOBISEM:

FOTOGRAFOVÁNÍ:

FOTOGRAFOVÁNÍ S BOBISEM:

OSOBNÍ:

BOBIS SDĚLUJE:

Praha, Česká Republika POČASÍ