Pokračujeme v našem povídání o tradicích, zvycích a svátcích, které k nám neodmyslitelně patří. Tahle tradice má opravdu hluboké kořeny a možná ji znáte i pod jinými názvy. Valpuržina noc nebo Filipojakubská noc. Už tušíte, o čem mluvím? Ne? Tak pojďme dál.
Je to oblíbená tradice nejen u dospělých, ale své si při ní najdou i děti. Myslím si, že právě tahle tradice tu s námi ještě dlouhé desítky let zůstane, na rozdíl od některých jiných, které se pomalu vytrácejí. Už vás to napadá? Pořád ne? Nevadí. Dnes se společně podíváme na jednu z našich krásných tradic a to pálení čarodějnic. Slaví se vždy poslední den v dubnu a už za pár dní si ji opět naplno užijeme.
Pokud vás tahle tradice zajímá a chcete se dozvědět víc do hloubky, jak vlastně vznikla, pohodlně se usaďte a pojďme si o ní něco říct.
Pálení čarodějnic. Noc ohňů, magie a dávných příběhů
Pálení čarodějnic, dříve známé také jako Filipojakubská noc, je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Odehrává se v noci z 30. dubna na 1. května a dodnes patří mezi jedny z nejvýraznějších jarních tradic. Možná jste už slyšeli i název Valpuržina noc. Pod tímto označením se slaví hlavně v německy mluvících zemích a ve Skandinávii. Zajímavé je, že tahle noc má své „příbuzné” i v jiných kulturách. Často se spojuje například s keltským svátkem Beltain nebo židovským svátkem Lag ba-omer, které se slaví ve stejném období. A právě tady začíná být celá tradice ještě o něco zajímavější.
Oheň jako ochrana i oslava jara
Pálení ohňů v předvečer prvního máje dnes bereme jako samozřejmost, ale možná vás překvapí, že ve staročeských pramenech o něm téměř nenajdeme zmínky. Podle historika Čeňka Zíbrta se tento zvyk do českých zemí dostal pravděpodobně až pod německým vlivem.
Už v 19. století byl ale považován za pověrečný a často zakazován. Omezován byl i během druhé světové války, kdy bylo zakázáno rozdělávat venkovní ohně. A ani později neměl na růžích ustláno. Za komunismu se ho politická moc snažila potlačit a přetvořit, když filipojakubské ohně přejmenovávala na „vatry míru”.
Na mnoha místech tak tradice postupně zanikla. Dnes se sice vrátila, ale i tak se někdy musí omezovat, například kvůli suchu a riziku požárů. Přesto si stále nachází své místo, často pod dohledem hasičů a s povolením obcí.
Jak vypadala Filipojakubská noc dříve
O podobě této noci na přelomu 19. a 20. století psal i známý badatel James Frazer. Podle něj se v Čechách zapalovaly ohně na kopcích, u cest nebo na pastvinách. Lidé kolem nich tančili, přeskakovali žhavé uhlíky a někdy dokonce i samotné plameny.
Součástí bylo i upalování figuríny čarodějnice. Nešlo ale jen o symbol, lidé tehdy skutečně věřili, že právě tuto noc je svět plný neviditelných bytostí na svých temných pochůzkách.
Další zajímavý zvyk bylo házení zapálených košťat do vzduchu. Jejich ohořelé zbytky si lidé nosili domů jako ochranu. K tomu se uklízelo hospodářství, stavěla se májka a do oken se dávaly větvičky, které měly chránit dům před zlými silami.
Proč právě Filipojakubská noc
Název Filipojakubská noc není náhodný. V minulosti totiž připadal na 1. květen na svátek apoštolů Filipa a Jakuba. Křesťanská církev si v tento den připomínala vysvěcení římské baziliky, kde byly uloženy jejich ostatky.
Zajímavé je, že právě pohanské a křesťanské tradice se tu začínají prolínat. Na jedné straně víra a církev, na druhé straně staré zvyky, které lidé nechtěli opustit. Ani přes zákazy se je totiž nikdy nepodařilo úplně vymýtit.
Noc, kdy mizí tma a přichází světlo
Lidé kdysi věřili, že právě tato noc je hranicí mezi temnou a světlou částí roku. Byla to zároveň poslední chvíle, kdy mohly temné síly naposledy škodit.
A že jich podle tehdejších představ nebylo málo. Mluvilo se o zlých duších, divoženkách, furiích, strigách nebo bosorkách. Není divu, že lidé tuhle noc vnímali s respektem, někdy až strachem. Aby se ochránili, nosili u sebe bylinky v malých sáčcích, na hlavu si dávali věnce a snažili se vytvořit kolem sebe jakýsi ochranný kruh.
Čarodějnické sabaty a temná minulost
Postupem času se začaly šířit příběhy o čarodějnických sabatech. Podle nich se čarodějnice scházely na odlehlých místech, tančily kolem ohňů, vařily podivné lektvary a měnily se ve zvířata. V českých zemích se těmito příběhy spojovalo hned několik míst. Mezi ta nejznámější patří Plešivec v Brdech, Hrádek na Chodsku, Petrovy kameny v Jeseníkách nebo Třístolečník na Šumavě. Často šlo o místa s temnou historií nebo bývalá popraviště.
Jenže realita byla mnohem tvrdší.
Tradice pálení figurín totiž pravděpodobně souvisí se skutečnými událostmi a to středověkými procesy, při kterých byly ženy obviněné z čarodějnictví upalovány na hranicích. Hon na čarodějnice nebyl jen o víře ve zlo. Podle některých historiků šlo také o boj o moc, vliv a kontrolu nad lidmi. Strach byl silným nástrojem a často se zneužíval. Dokonce se uvádí, že tyto procesy souvisely i se soupeřením mezi katolictvím a protestanstvím o vliv ve společnosti.
Beltain. Keltský svátek ohně a nového začátku
Jedním z nejčastěji zmiňovaných „příbuzných” této tradice je keltský svátek Beltain. Slavil se na přelomu dubna a května a symbolizoval přechod do světlé poloviny roku. Pro Kelty byl oheň posvátný. Zapalovaly se velké hranice, mezi kterými se proháněl dobytek, aby byl chráněn před nemocemi. Lidé věřili, že oheň má očistnou a ochrannou sílu. Byla to také oslava života, plodnosti a nových začátků. A když se na to podíváme dnes, podobnost s pálením čarodějnic je víc než zřejmá.
Lag ba-omer. Světlo uprostřed temnoty
Zajímavou paralelu najdeme i v židovské tradici. Svátek Lag ba-omer se slaví během období mezi Pesachem a Šavuotem a je spojený právě se zapalováním ohňů. Připomíná konec jedné z pohrom, která podle tradice postihla žáky rabína Akivy, a zároveň je spojený s mystikou a duchovním světlem. Oheň zde symbolizuje naději, poznání a vítězství světla nad temnotou. A i tady najdeme podobnou myšlenku. Přechod, změnu a ochranu.
Valpuržina noc
A nakonec ještě krátce Valpuržina noc, se kterou se pálení čarodějnic často spojuje. Je pojmenovaná po svaté Valburze, jejíž svátek připadá právě na 1. května. V zahraničí, hlavně v německy mluvících zemích a ve Skandinávii, se s touto nocí pojí podobné představy jako u nás. Víra v čarodějnice, magii a očistnou sílu ohně. V českých zemích se její kult nikdy výrazně nerozšířil, a tak o ní možná slýcháme spíš okrajově. Přesto je zajímavé, jak se právě její jméno s touto nocí spojilo. A protože je její příběh mnohem zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát, podíváme se na něj brzy víc do hloubky v samostatném článku. Tak mě určitě sledujte, ať vám neuteče.
Oslava pálení čarodějnic u nás i za hranicemi
Když se řekne pálení čarodějnic, většina z nás si představí oheň, opékání buřtů, možná nějakou tu čarodějnici na hranici a večer plný smíchu. Jenže tahle noc se neslaví jen u nás. Každá země si ji upravila trochu po svém, a právě v tom je to celé krásně zajímavé.
Česko: tradice, která si drží svůj charakter
U nás pálení čarodějnic silně komunitní a rodinný charakter. Schází se lidé na loukách, u vesnic nebo na kopcích, zapalují se ohně a často se pálí i figurína čarodějnice. Nechybí opékání buřtů, pivo a pohodová atmosféra. Pro děti je to spíš dobrodružství, pro dospělé příjemná záminka sejít se. A i když má tahle tradice temnější kořeny, dnes ji vnímáme hlavně jako oslavu jara a společného času.
Německo: tajemné Walpurgisnacht
V Německu je tahle noc známá jako Valpuržina noc a má mnohem tajemnější nádech. Podle tradic se čarodějnice slétají na horu Brocken v pohoří Harz, kde mají své sabaty. Lidé se často převlékají za čarodějnice a ďábly, pořádají se průvody, festivaly a celé to má až lehce pohádkově strašidelnou atmosféru. Je to víc o mystice a legendách než o klidném posezení u ohně.
Rakousko: klidnější, ale stále živé
V Rakousku se tahle tradice objevuje spíš v menších obcích a na venkově. Oslavy jsou podobné těm našim, ale často komornější. Důraz se klade hlavně na zapalování ohňů jako symbolu ochrany a příchodu jara. Někde se také staví májky a dodržují se staré zvyky spojené s přírodou.
Slovensko: podobné, ale s vlastními prvky
Na Slovensku najdeme hodně podobnou tradici jako u nás. Také se zapalují ohně a lidé se schází venku. Velký důraz se ale klade na ochranu před zlými silami. Dříve se věřilo, že právě tuto noc mají čarodějnice největší moc, a proto se používaly různé ochranné rituály. Bylinky, kříže nebo kouř z ohně.
Polsko: Noc čarodějnic i jarní rituály
V Polsku se tahle noc označuje jako Noc čarodějnic, ale není tak masově rozšířená jako u nás. V některých regionech se udržují ohně a lidové zvyky, jinde je tahle tradice spíš upozaděna. Často se ale prolíná s jinými jarními rituály a oslavami příchodu teplejší části roku.
Ukrajina: magie, ochrana a staré zvyky
Na Ukrajině má tahle noc silný folklórní základ. Lidé věřili, že jde o čas, kdy se stírá hranice mezi světem živých a nadpřirozenem. Používaly se ochranné rituály, bylinky a oheň měl očistnou funkci. Dnes se tradice liší podle regionu, někde se drží víc, jinde už téměř zanikla.
Každá země jinak, ale oheň zůstává.
Když se na to podíváme jako celek, jedno mají všechny tyto tradice společné: oheň. Ať už jako ochrana před zlým, symbol očisty, nebo oslava jara a nového začátku. Každý národ si tuhle noc přetvořil podle sebe, ale její podstata zůstává stejná. Možná právě proto nás tahle tradice baví dodnes. Protože v sobě pořád nese něco starého, tajemného a zároveň lidsky blízkého.
Stavění májky jako součást čarodějnic
S pálením čarodějnic u nás velmi úzce souvisí ještě jedna krásný tradice: stavění májky. Ta se obvykle vztyčuje právě na přelomu dubna a května, tedy ve stejnou dobu, kdy se zapalují ohně a loučíme se se zimou. Májka, vysoký ozdobený strom, symbolizuje život, sílu, lásku a příchod jara. Nejčastěji ji zdobí barevné stuhy, věnce a někde i ručně vyráběné ozdoby. V minulosti měl ale ještě hlubší význam, byla jakýmsi symbolem ochrany obce a zároveň i námluv. Mladí muži ji stavěli často pro dívky, o které měli zájem, a nebyla výjimka, že se o májku mezi vesnicemi „bojovalo”. Stejně jako oheň při pálení čarodějnic, i májka měla svůj ochranný význam. Společně tak tyto tradice vytvářejí obraz jedné výjimečné noci, kdy se loučíme s temnotou, vítáme jaro a držíme při sobě jako komunita.
Závěrem
Tak co říkáte na tajemně temnou minulost naší tradice, která vlastně ani není čistě česká? Zajímavé, že? Každopádně k této noci se dá určitě najít ještě spousta informací. Ale nemá smysl článek přetěžovat, dlouhé texty by vás stejně nebavily číst.
Více mě napadlo, co kdybyste každý vyfotil svou vatru nebo čarodějnici ve své vesnici a vložil fotografie na Instagram a označil mě tam @bobiscze? Rád uvidím, jak krásně čarodějnice a vatry vypadají ve vašich obcích. Samozřejmě dobrovolně, nebo stačí hastag #carodejnicesbobisem.
Jak jste si jistě všimli, Valburgu jsem tentokrát podrobně neprobíral, tenhle článek by se jinak zbytečně natáhl. Rozhodl jsem se, že její příběh rozeberu v samostatném článku, takže mě nezapomeňte sledovat.
Těším se s vámi i u dalších článků. A přeji vám příjemné posezení u vatry s buřtíkem a pivkem. Dětem pak spoustu zábavy a věřím, že každá obec připraví krásný čarodějnický program.
Užívejte zbytek dne a pro příště na viděnou!
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
