Opět se spolu můžeme vydat za tradicemi a zvyklostmi. Možná si ještě vzpomenete, jak jsme se tu před třemi měsíci potkávali u vánočních tradic. Společně jsme prošli Svatého Martina, staré adventní postavy, historii Vánoc, adventní věnec i celý adventní čas. Nechyběl ani Krampus, Silvestr a Nový rok. Možná to působí jako dávná minulost, ale přitom to bylo vlastně teprve nedávno. Mezitím se příroda pomalu probouzí k životu a jaro o sobě dává čím dál víc vědět. Řekl bych, že takový apríl prožíváme už nějakou dobu. Počasí nás nejdřív nalákalo na krásné slunečné dny, kdy teploty místy šplhaly až k 20 stupňům, aby nás vzápětí překvapila studená fronta a citelné ochlazení. I přesto je ale jiné, že jaro už stojí za dveřmi. A s ním přichází i den plný vtípků, žertů a takzvaných mediálních kachen. Společně se teď na první duben podíváme o něco blíž. A mrkneme se i za hranice, jestli je to opravdu jen náš zvyk, nebo jestli si podobně rádi tropí žerty i jinde ve světě. Pokud jste připraveni, jdeme na to.
Kde se vzal, tu se vzal...
Každého z nás asi napadne otázka, kde a vlastně proč vznikl první apríl. Odpověď ale není úplně jednoznačná. Jako u mnoha tradic, i tady se historie trochu ztrácí v čase a jistotu nemáme. Jedna z teorií nás zavede poměrně daleko, až do Íránu. Právě tam se slaví svátek zvaný Sizdah Be-dar, který připadá na začátek dubna. Říká se mu také Den přírody a lidé během něj vyrážejí ven, do parků a do krajiny, pořádají pikniky a užívají si společné chvíle. S tím je spojená i dobrá nálada, veselí a občas i drobné žerty.
Možná si ale říkáte, že Írán je od nás přece jen trochu daleko. A máte pravdu. První apríl, jak ho známe dnes, se k nám s největší pravděpodobností dostal ze západní Evropy, nejčastěji se zmiňuje Francie. Právě tam se v minulosti začaly šířit drobné žerty a mystifikace, které se rychle uchytily i v dalších zemích.
U nás se první zmínky o aprílu objevují už v 17. století. Konkrétně se uvádí rok 1690, kdy o tomto dni psal Bartoloměj Chrystellie z prahy. Od té doby se tradice postupně usadila i u nás a přetrvala až do dnešních dnů.
Apríl nebo Duben?
A proč vlastně říkáme „první apríl”, když máme první duben? Je to vlastně jednoduché. Název vychází z latinského označení měsíce Aprilis, ze kterého vznikla řada evropských názvů, například anglické April nebo německé April. A právě z těchto jazyků se k nám postupně dostalo i označení „apríl”, které se používá spíše pro tento konkrétní den než pro celý měsíc.
A i když přesný původ není úplně jasný, jedno je jisté. Tradice žertů a vtípků se u nás zabydlela natolik, že si bez ní začátek dubna už ani neumíme představit. Má to ale i svou obrácenou stránku. V tento den lidé často nevěří ani skutečným zprávám a berou vše s nadhledem a rezervou. A tak se občas stane, že i pravdivá informace zapadne mezi hromadou vtípků a takzvaných mediálních kachen.
A jak vlastně první apríl prožíváme u nás?
Je to den, kdy si lidé s úsměvem tropí drobné žerty jeden z druhého. Většinou nejde o nic zlého, spíš o takové malé nachytání, které má pobavit. Možná to sami znáte. Někdo vás pošle pro něco, co vlastně neexistuje, či vás upozorní, že máte něco za zády a když se otočíte, ozve se jen pobavené „apríl”. Takové vtípky se objevují i v běžném životě. Představte si, že napíšete kamarádovi, že stojíte pod domem a chystáte se na návštěvu. On vykoukne z okna, nikde vás nevidí... a přitom si z něj jen děláte legraci. A samozřejmě nechybí ani klasické „apríl” do následující zprávy., což dokáže člověka na chvíli pěkně zmást.
Své místo má apríl i v médiích. Právě tam vznikají takzvané „kachny”, smyšlené zprávy, které na první pohled vypadají naprosto věrohodně. Může jít třeba o zprávu, že meteorologové předpovídají na celý duben třicet centimetrů sněhu nebo že se chystá nějaká nečekaná změna, která ve skutečnosti vůbec neexistuje. Až na konci se pak čtenář dozví, že naletěl aprílovému žertu. Zajímavostí je, že se traduje, že aprílové žerty by se měly dělat jen dopoledne. Po dvanácté hodině už by se prý vtipkovat nemělo a ten, kdo si vystřelí z někoho odpoledne, bývá sám označen za „apríla”. Není to ale žádné pevné pravidlo, spíš taková tradice, kterou si někteří lidé předávají z generace na generaci. Ať už ale věříte na dopolední hranici nebo ne, jedno je jisté. První apríl je den, kdy je dobré brát věci s nadhledem, nenechat se hned nachytat a hlavně se umět zasmát, klidně i sám sobě.
A jak je to vlastně za hranicemi? Slaví se apríl jen u nás, nebo si lidé tropí žerty i jinde ve světě?
Když se podíváme k našim sousedům, zjistíme, že v tom rozhodně nejsme sami. Na Slovensku funguje apríl prakticky stejně jako u nás, lidé si dělají drobné vtípky, zachytávají se a nechybí ani klasické „apríl!”. V Německu a Rakousku se setkáte s označením Aprilscherz a i tam jde hlavně o nevinné žerty a mystifikace, často i v médiích. V Polsku je tento den známý jako Prima Aprilis a patří mezi oblíbené dny pro vtipy, někdy dokonce natolik, že se lidé snaží být opravdu opatrní, aby nenaletěli.
Zajímavé je, že v některých zemích se tradice pojí i s drobnými pravidly. Například ve Velké Británii a ve Skotsku se traduje, že žerty by se měly dělat jen do poledne. Po dvanácté hodině už se na aprílové vtípky pohlíží jinak a ten, kdo by si vystřelil z někoho později, může být sám považován za „apríla”. Třeba odsud si naše nepsané pravidlo převzali někteří lidé.
Ve Francii, Belgii nebo Itálii má apríl trochu jinou podobu. Děti i dospělí si tam často lepí na záda papírové ryby, takzvané „dubnové ryby”. Jde o starou tradici, která má pobavit a zároveň nenápadně nachytat nic netušícího člověka.
A pak jsou tu země, kde se apríl slaví v jiný den. Ve Španělsku a v mnoha zemích Latinské Ameriky připadá den žertů až na konec prosince, konkrétně na 28. prosince. I tam si lidé dělají vtípky a šíří různé „kachny”, jen v trochu jiném období roku. Ať už se ale podíváme kamkoliv, jedno mají tyto tradice společné. Chuť si alespoň jednou za rok odlehčit, pobavit sebe i ostatní a na chvíli brát svět s nadhledem.
Závěrem...
Docela se mi líbí ta Íránská verze, kde je apríl zároveň Dnem přírody a lidé vyrážejí ven, za přírodou. Škoda, že podobná tradice u nás není, přeci jen, proč by první apríl nemohl být novým symbolem turistiky a výletů? Co vy na to? Nezměníme to? Vyražme ven, klidně s drobnými vtípky a žerty a užijme si den. V dubnu už má člověk pocit jara mnohem víc než v březnu. Navíc nezapomeňme, že 29. března se mění zimní čas na letní, ve 2:00 ráno posouváme ručičku na 3:00. Naše noc bude o hodinu kratší, ale snad nás počasí a příroda odmění krásným jarním dnem.
Tak jen pozor, nenechte se ničím a nikým nachytat. Já osobně první apríl dodržuji maximálně do 12:00, kolem mě se vždy říkalo „jen do dvanácti”. Mějte krásný den a třeba si ho užijete někde v přírodě, i když první apríl ještě nenastal.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
