Od pohanských ohňů po dnešní světýlka.
Zima má zvláštní schopnost zastavit čas. Když se dny krátí, světla ubývá a mráz kreslí svoje ornamenty na okna, člověk si začíná víc všímat maličkostí, světla svíček, vůně dřeva, šustění větví ve větru. A není divu, že už tisíce let právě zimní období doprovázejí nejrůznější rituály. Část z nich pohltila tma dějin, část přežila v upravené podobě dodnes. A právě z těchhle dávných kořenů nakonec vyrostly Vánoce tak, jak je známe dnes.
Tady začíná jejich příběh. A je to dlouhý, spletitý, ale krásně symbolický, stejně jako samotné světlo uprostřed zimy.
Pohanské kořeny: když lidé hlídali návrat slunce
Dávno předtím, než kdokoliv slyšel o betlému, hvězdě nad Betlémem nebo vánočním stromku, slavily různé kultury zimní slunovrat. Byl to bod zlomu, okamžik, kdy se noc konečně přestává prodlužovat a světlo začíná znovu vyhrávat. Ve Skandinávii se tomu říkalo Yule. Hořící polena praskala v ohništích a symbolizovala světlo, které má pomoci přečkat nejtemnější dny v roce. U Slovanů hrála hlavní roli koleda, svátek obnovy života, zpěvu a přání do nového roku. Římané měli zase svoji velkolepou show Saturnálie. Týdenní festival, během kterého se obrátily společenské role naruby, hodovalo se, dávaly se dary a města se zdobila zelenými větvemi. A právě tohle ,,zelené“ má dlouhé kořeny. Cesmína, břečťan nebo chvojí symbolizovaly život, který v zimě neumírá. Prastaré kultury je proto věšely do domů jako talisman proti tmě. Slované dokonce pekli koláče ve tvaru slunce, aby si ho symbolicky přivolali zpět. A když se podíváme na dnešní cukroví, není těžké si domyslet, odkud ta tradice odvozuje svoje kořeny.
Římské Saturnálie a začátek velkého mísení tradic
Saturnálie bývávaly tak oblíbené, že se nedaly jen tak vymazat. Hostiny, dárky, zpěv, světla, to všechno zůstalo. A když se později začalo křesťanství šířit Evropou, adoptovalo část těchto zvyků a dalo jim nový význam.
Svíčky, které kdysi symbolizovaly návrat slunce, se změnily na symbol Kristova světla. Dárky se přesunuly od římských patronů k dětem. A zelené větve zůstaly zelené, jen se přesunuly do kostelů a domovů během Vánoc.První Vánoce a hledání správného data
První doložené Vánoce v římské říši se objevují ve 4. století. Chronograf z roku 336 n.l. uvádí 25. prosinec jako den Kristova narození. Datum nebylo vybráno náhodně, jednak se krylo se symbolikou zimního slunovratu, jednak elegantně konkurovalo pohanskému svátku
Dies Natalis Solis Invicti, tedy narození Nepřemožitelného slunce.
Ne všichni byli nadšení. Někteří teologové, například svatý Augustin, nechtěli, aby se Kristus spojoval se slunečním bohem. Ale symbolika světla byla příliš silná, než aby se jí dalo vzdát. Ve východní církvi se narození Krista dlouho slavilo až 6. ledna během svátku Epifanie. Západ si však prosadil 25. prosinec a ten nakonec převládl.Středověk: Vánoce se zabydlují v kostelech i na dvorech
Po christianizaci Evropy se Vánoce rozšířily do všech koutů kontinentu ale každá oblast si k nim přimíchala vlastní koření.
• Germáni přinesli silnou symboliku stromů a zeleně.
• Slované přidali půst, věštby a obřadní jídla jako černého kubu.
• Keltské národy vnesly magické představy a světelné rituály.
Středověk přidal pompéznost, mše, zpěvy, hry a bohaté hostiny. Na dvoře anglického krále Richarda II. se při jedné vánoční slavnosti dokonce snědlo 28 volů a 300 ovcí. To už je hostina, která by zlomila i moderní bufet.
V této době se také začala rodit velmi důležitá tradice, jesličky. Svatý František z Assisi vytvořil první živý betlém v roce 1223 a lidé si tuhle symboliku zamilovali.
Novověk: stromek, koledy a trhy
Od 17. století se začíná objevovat novinka, která dnes zdobí skoro každý domov, vánoční stromek. Nejprve u protestantů v Německu, později v celé Evropě. Ozdoby byly jednoduché: jablka, perníčky a svíčky.
Do českých zemí vstoupil stromek roku 1812, když ho v Praze postavil ředitel divadla Johann Karl Liebich. A od té doby už neměl cestu zpět. V této době vzniká také mnoho koled, z nichž nejznámější ,,Tichá noc“, zazněla poprvé roku 1818. A nesmíme zapomenout na vánoční trhy. Ty sice existovaly už ve středověku, ale opravdový rozkvět přišel až později. Praha se stala jedním z nejvýznamnějších center této tradice.
19. století: Vánoce, jak je začínáme poznávat
Industrializace přinesla úplně jiný pohled na Vánoce. Města rostla, rodinný život se měnil a svátky se pomalu přesouvaly z ulic do domovů. Dárky přestaly být jen praktické, staly se symbolem lásky. Rodiče začali obdarovávat děti hračkami a vznikl fenomén, který dnes považujeme za samozřejmost. Česká kuchyně se v té době také ustálila. Na stolech se objevoval kuba, krupicová kaše, sladké dobroty a až později kapr, který se díky rybníkářství stal dostupnější.
20. století: Vánoce mezi válkami, režimy a televizí
První světová válka přinesla nečekaný okamžik humanity, vánoční příměří roku 1914, kdy vojáci na frontě zpívali koledy a dokonce hráli fotbal.
Meziválečná doba posunula Vánoce do moderního světa reklamy, filmů a městských domácností. Během druhé světové války se lidé snažili držet tradic navzdory nedostatku, dárky byly často ručně vyrobené a velmi symbolické.
Po roce 1948 se komunistický režim pokusil oslabit křesťanský význam svátků. Vánoce se prezentovaly spíše jako svátky míru, rodiny a dárků. Přesto tradice přežily, betlémy, půst, koledy i stromky.
A v 70. a 80. letech přibyla nová ,,tradice“, kterou si dnes už nikdo nedokáže představit jinak, televizní pohádky. Ty se staly každoročním rituálem stejně silným jako štědrovečerní večeře.
A co dnes?
Dnešní Vánoce jsou směsicí všeho, dávných rituálů, křesťanských symbolů, starých zvyků i moderních světýlek. Už dávno nejsou jen o jedné kultuře nebo jednom náboženství. Jsou o světle, které si lidé předávají v tmavém zimním čase, a o tradicích, které se vyvíjejí, ale nikdy úplně nezmizí. A právě to je na nich nejkrásnější.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:
Ilustrace vytvořena pomocí umělé inteligence Gemini.
A co dnes?
