Stará česká Poštovna: cestovatelka, ale i pamětnice

Zdravím vás, milý čtenáři. Možná si ještě pamatujete na můj starší článek s názvem „Výšlap na Sněžku”, kde jsem popisoval svůj výšlap na naši nejvyšší horu. Jen okrajově jsem tam tehdy zmínil, že současná česká poštovna na vrcholu už není ta původní. Ta totiž byla přemístěna na Monínec u obce Sedlec-Prčice. A právě tam jsem se nedávno vydal i já. Musím říct, že je to docela zvláštní pocit. Stoupáte do kopce po zelené turistické trase v Přírodním parku Jistebnická vrchovina, kousek od Prčic, a najednou před vámi stojí stavba, která ještě před pár lety patřila k vrcholu Sněžky. Když k ní přijdete blíž a nakouknete dovnitř, stačí na chvíli zavřít oči a klidně si můžete říct: „Ty jo, jsem v Krkonoších.” Jenže nejste. A právě to je na tom celé tak zajímavé. Pokud vás zajímá, proč jsem článek pojmenoval „...cestovatelka, ale i pamětnice”, čtěte dál. Možná se dozvíte něco, co už dávno víte. A možná taky něco, co vás překvapí.

Kde se vlastně vzala Stará česká Poštovna

Někteří z vás jí možná ještě zažili na jejím „druhém životě”, a to přímo na vrcholu Sněžky. Druhém? Ano, přesně tak. Tahle nenápadná dřevěná stavba totiž na Sněžce vůbec nezačínala. 

Její příběh sahá až do poloviny 19. století, kdy šlo o obyčejnou horskou boudu. Ne žádnou turistickou atrakci, ale spíš praktické zázemí v drsném horském prostředí. Tehdy tu totiž vedla hranice mezi Rakouským císařstvím a Pruskem, a tak místo sloužilo jako jakási hraniční bouda, úřadovna, kde se řešily věci, které dnes už z hor úplně zmizely.

Až později, konkrétně v roce 1875, se z ní stalo něco mnohem zajímavějšího. Byla sem umístěna c. k. telegrafní stanice, což si dnes možná neumíme úplně představit, ale v té době šlo o klíčový komunikační bod. Signál z hor, zprávy mezi státy, rychlé spojení. V podstatě takový „internet své doby”, jen o dost pomalejší a s větrem v zádech.

A právě odtud už byl jen krok k tomu, aby se z místa stala poštovna, jak ji známe. V roce 1899 začala sloužit jako skutečná pošta, odkud si lidé mohli poslat pohled z nejvyšší hory široko daleko. A fungovalo to překvapivě dlouho, až do roku 1938, kdy se s příchodem války její provoz uzavřel.

Co mě na tom baví nejvíce je to, kolik různých rolí tahle malá stavba zažila. Od hraniční boudy přes telegrafní stanici až po místo, odkud lidé posílali pozdravy z hor. A právě proto mi k ní sedí to označení „pamětnice”. Protože kdyby uměla mluvit, vyprávěla by příběhy, které by vydaly na celý další článek.

Na Sněžce rakouská celnice?

Možná vás napadlo, proč vlastně „rakouská”, když se bavíme o české hoře. Dává to ale smysl, jen se musíme na chvíli vrátit v čase. V době, kdy tahle horská bouda vznikala, totiž České země nebyly samostatným státem, ale součástí Rakouského císařství. Na druhé straně hor leželo Prusko, tehdejší silná evropská mocnost, která zabírala velkou část dnešního Německa. A právě někde tady, v drsném horském terénu Krkonoš, vedla mezi těmito dvěma státy hranice. Dnes si ji projdete prakticky bez povšimnutí, ale tehdy to byla skutečná státní čára, kde dávalo smysl mít zázemí pro kontrolu, komunikaci i orientaci.

Takže ano, rakouská celnice na Sněžce zní zvláštně, ale ve své době to byla naprosto logická věc.

Česká poštovna „Anežka”

Na začátku nového tisíciletí už bylo jasné, že původní poštovna na Sněžce má své limity. Drsnému horskému prostředí dlouhodobě odolávala, ale technicky i provozně už přestávala stačit dnešní době. A tak přišla změna.

V roce 2007 byla na vrcholu Sněžky postavena nová dřevěná stavba, která dostala jméno „Anežka”, tedy nová Česká poštovna. Autorem návrhu je český architekt Martin Rajniš, který je známý tím, že pracuje s přírodními materiály a stavbami, které mají co nejmenší dopad na okolní prostředí.

Anežka byla navržena tak, aby zvládala extrémní podmínky, které na Sněžce panují. SIlný vítr, námrazy, sníh i prudké změny počasí. Konstrukce je proto převážně dřevěná, lehká, ale zároveň pevná a přizpůsobená tomu, že stojí na jednom z nejtvrdších míst v Česku.

Její vznik ale znamenal i velkou změnu. Prakticky nahradila starou poštovnu, která na vrcholu fungovala zhruba 150 let v různých podobách a rolích. Tím se uzavírala jedna dlouhá kapitola horské historie, která začala dávno před tím, než Sněžka začala být cílem turistů v dnešním slova smyslu. 

Anežka tak nepřišla jen jako nová stavba. Přišla jako nový začátek jednoho z nejznámějších míst v českých horách.

Začala se psát historie Staré české Poštovny aneb její záchrana

Tady se dostáváme do momentu, kdy by se příběh poštovny na Sněžce klidně mohl uzavřít. Po postavení nové Poštovny „Anežka” bylo jasné, že ta původní už na vrcholu nemá své místo. A chvíli to opravdu vypadalo, že její příběh skončí demontáží a zapomenutím někde v archívu historie Krkonoš.

Jenže právě tady se začíná psát její druhý život.

Stará česká poštovna už v minulosti čelila několika zlomům. Měnila funkci, přežila extrémní podmínky na vrcholu Sněžky a byla svědkem toho, jak se z odlehlé horské boudy stává jedno z nejnavštěvovanějších míst v republice. A po nástupu Anežky to vypadalo, že tentokrát už je definitivní konec.

Nakonec ale přišel nápad, který změnil celý její osud.

O záchranu se zasloužila kombinace lidí, kteří v ní viděli víc než jen starou dřevěnou stavbu. Velkou roli v tom sehrál architekt Martin Rajniš, který byl u její nové éry od samého začátku, a zároveň i lidé z areálu Monínec, kteří přišli s myšlenkou dát poštovně nový domov mimo Krkonoše.

Místo aby byla rozebrána a nenávratně zmizela, padlo rozhodnutí ji přesunout. A nebylo to nic jednoduchého. Poštovna musela být pečlivě demontována, označena a převezena tak, aby se zachoval její původní charakter i konstrukce. V podstatě šlo o skládání historie kousek po kousku. 

Samotný přesun na Monínec nebyl jen logistická operace, ale i symbolické rozhodnutí. Stavba, která byla desítky let spojena s vrcholem Sněžky, najednou dostala nový kontext. Ne jako konec příběhu, ale jako jeho pokračování jinde.

A právě tím se začala psát její nová kapitola, tentokrát mimo hory, ale pořád s jejich duchem uvnitř.

Do tohoto místa jsem pro vás vložil dvě videa z mého YouTube kanálu, abyste si mohli lépe představit, jak Stará česká Poštovna zapadla do krajiny Monínce a jak dnes působí naživo. V prvním videu se můžete podívat na její exteriér, tedy jak je celá stavba zasazená do okolní přírody a jak si tady vlastně žije svůj „druhý život” mimo Sněžku.

Druhé video vás pak zavede dovnitř, kde je mimo jiné i malá expozice fotografií a historie samotné poštovny. Takový návrat do minulosti, který ukazuje, odkud vlastně přišla a jakou cestu má za sebou.

Víte co v rámci expozice můžete nalézt? I mimo příběh poštovny?

Při prohlídce Staré české Poštovny jsem narazil i na tenhle zajímavý kousek historie, který vidíte na fotce. Jedná se o starou sněžnici, tedy pomůcku, díky které se lidé dříve dokázali pohybovat v hlubokém sněhu, aniž by se propadali.

Sněžnice se používaly už stovky let v horských oblastech po celém světě. Princip je vlastně jednoduchý, zvětší plochu chodidla, takže se váha rozloží a člověk se „neboří” do sněhu. Dříve se vyráběly ze dřeva a provazů, přesně jako tahle. Žádný plast, žádné moderní materiály, jen šikovné ruce a potřeba přežít v zimních podmínkách.

Když se na ni člověk podívá dnes, působí skoro až umělecky. Dřevo, provazy, kožené prvky, celé to má takový řemeslný a trochu až dobrodružný nádech. A přiznám se, že mě to vlastně docela baví, tyhle staré věci mají úplně jiný příběh než dnešní výbava.

Upřímně, nejsem si jistý, kolik mladších lidí by dnes vůbec vědělo, co to je. Možná by to někdo tipnul jako nějaké retro dekorace nebo část saní. Přitom to byl kdysi běžný kus výbavy pro pohyb v horách.

Je zajímavé vidět něco takového v expozici Poštovny, protože to hezky připomíná, v jakých podmínkách se lidé dřív v horách pohybovali. A o to víc si pak člověk uvědomí, jak „pohodlné” jsou dnešní výlety oproti tomu, co to bývalo dřív.

Stará česká Poštovna má druhý život a Anežka se pyšní na vrcholu Sněžky

Dostali jsme se až na samotný závěr.

Je vlastně hezké, že i dnes se najdou místa a lidé, kteří myslí na to, aby historie nezmizela. Díky tomu mohla Stará česká poštovna dostat nový smysl, nový domov a v podstatě i svůj druhý život. Nebo spíš už několikátý.

Dnes stojí na Monínci a dál si nese svůj příběh, jen v jiném prostředí. A i když už není na nejvyšší hoře Česka, pořád má v sobě kus Krkonoš. Možná paradoxně i trochu symbolicky, protože i tady na Monínci zažívá zimy, které ji nejsou úplně cizí.

Vlastně je docela zajímavé, že v době, kdy se řeší přesuny historických staveb, patří právě ona mezi ty nejvýznamnější příklady. A když si člověk vzpomene třeba na slavný kostel v Mostě, který byl převezen po kolejích a mluvil o tom celý svět, tak Stará česká poštovna je v tomhle směru takový tichý, ale velmi precizní „profesionální stěhovák”. Jen místo pár metrů putovala stovky kilometrů z Krkonoš až do jižních Čech.

Za svůj život toho zažila opravdu hodně. Císařskou dobu, proměny hranic, obě světové války, desítky zim na Sněžce i proměnu turismu, který z ní udělal ikonické místo. A dnes je pořád mezi námi, jen v jiné kapitole.

Když jsem tam byl, vybavil se mi český film „Poslední závod” ↗ ČSFD.CZ. Možná právě tou atmosférou hor, zimy a příběhu, který v sobě nese víc než jen samotný děj. A víte co? Ten večer jsem si ho opravdu pustil. A pokud jste ho ještě neviděli, určitě stojí za to. Mimochodem, stále je dostupný na Netflixu.

A pokud byste si chtěli udělat vlastní výlet, určitě doporučuji Monínec navštívit. Není to žádná náročná túra jako Sněžka, ale má to svoje kouzlo. Navíc se to místo pořád rozvíjí a v létě by měla přibýt i bobová dráha, což z něj dělá ještě zajímavější zastávku na mapě.

Děkuji vám, že jste dočetli až sem. A věřím, že se brzy potkáme u dalšího příběhu z cest.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

👉 Vánoční tradice a zvyklosti: Staré adventní postavy

👉 Vánoční tradice a zvyklosti: Krampus

👉 Apríl: den vtípků, žertů a jak se slaví ve světě

👉 Vše na jednom místě