Vánoční tradice a zvyklosti: Adventní čas

V neděli nám oficiálně začal adventní čas. A zatímco se v kalendáři objevila první adventní neděle, většina z nás už měla za sebou i tradiční rozsvícení vánočního stromečku v obci či městě. Někde se totiž rozsvěcelo o den dříve, jinde dokonce už v týdnu. A třeba na Staroměstském náměstí v Praze se to celé odehrálo už v sobotu, tedy ještě před samotným začátkem adventu. Tím, jak se moderní „vánoční čas“ začíná posouvat, máme pocit, že advent vlastně přichází dříve. Že Vánoce tak trochu startují už koncem listopadu, světýlky, koncerty, punčem a prvními fotkami stromků. Ale kdy advent opravdu začíná? Co přesně znamená? A jaký má historický význam?V minulých kapitolách jsme si prošli, kdy podle tradice začínají Vánoce pro nás, se Svatým Martinem na bílém koni nebo aspoň v dešti a blátě. Povídali jsme si o starých adventních postavách, přiblížili si adventní věnec i historii Vánoc, včetně toho, že spousta zvyků je mnohem starší než křesťanství a byla jen převzatá, upravená a přežitá do dneška. A teď je čas podívat se na samotný advent. Na to malé, klidné, často přehlížené období čtyř týdnů před Vánocemi, která má mnohem hlubší význam, než jen postupné zapalování svíček. Tak pojďte se mnou, podíváme se, odkud se advent vzal, co symbolizuje a proč je vlastně tak krásný.

Advent, čas očekávání, ztišení a světla

Když začne adventní čas, svět kolem nás se zpomalí zvláštním způsobem. Přitom paradoxně v kalendáři občas zrychlí, města a vesnice rozsvěcují své vánoční stromky už o víkendu před první adventní nedělí, některé dokonce ještě dřív. Letos třeba i Staroměstské náměstí v Praze zářilo už v sobotu. Tohle moderní pojímání „začátku Vánoc“ posouvá atmosféru dopředu a my tak často ani nevíme, kdy advent vlastně opravdu začíná. A hlavně, co ten advent doopravdy znamená? V předchozích kapitolách jsme si už prošli, kdy pro nás symbolicky začíná Vánoce, Svatý Martin, poznali jsme staré adventní postavy, jejichž některé příběhy přetrvaly až do dneška, nahlédli do historie Vánoc i do tradice adventního věnce. Teď je čas udělat krok zpět, k samotnému základu. K tomu, proč celé vlastně existuje.

Co je Advent?

Advent je první část liturgického roku křesťanské tradice. Trvá čtyři neděle před Vánocemi a je spojený s duchovní přípravou na narození Ježíše Krista. Slovo „advent“ pochází z latinského „adventus“, „příchod“. A přesně tenhle význam drží dodnes: příchod světla, naděje, něčeho, co překračuje hranice obyčejného času. Zatímco dnes si advent spojujeme hlavně s výzdobou, adventním věncem, úklidem a sháněním dárků, jeho původ měl mnohem tišší, soustředěnější podobu. Byl to čas zklidnění, usebrání a také očekávání. Takové malé duchovní nadechnutí před velkými svátky.

Kdy začíná Advent?

Advent nemá pevné datum. Může začít kdykoli mezi 27. listopadem a 3. prosincem, podle toho, kam připadne první neděle. Tím se zároveň otevírá celé vánoční období, které končí až Zjevením Páně, tedy 6. ledna. A i to je krásné: Vánoce nejsou jen třídenní zastávka. Je to dlouhá cesta, která začíná právě tady.

Trocha historie, protože minulost dává smysl přítomnosti

První zmínky o adventu najdeme už ve 4. století. Tehdy se ale neslavily čtyři neděle jako dnes, v různých krajích jich mohlo být dvě, tři, pět nebo dokonce šest. Jednotnou podobu mu dal až papež Řehoř Veliký v 7. století. A s ní i význam jednotlivých nedělí:

• První neděle: ztišení, soustředění, začátek čekávání

• Druhá neděle: pokání, obrácení pozornosti dovnitř

• Třetí neděle: radost (proto i růžová svíčka na adventním věnci)

• Čtvrtá neděle: události těsně před narozením Ježíška

Je to vlastně takový příběh ve čtyřech kapitolách. Každá neděle je jiná, ale všechny míří stejným směrem, k narození světla.

Adventní tradice, které k tomu patří

V některých zvycích jsme se už procházeli v kapitole o starých adventních postavách, Barborkách, Ambrožích, Luckách, Perchtách i samozřejmě Mikulášovi. Advent byl kdysi období, kdy se tohle všechno skutečně žilo. Lidé se báli, těšili, dodržovali zvyky a věřili, že mají moc ovlivnit jejich život.

Ale jsou tu i jemnější tradice, které přežily dodnes:

Polibek pod jmelím

Jmelí symbolizovalo štěstí, ochranu a podle keltské tradice i plodnost. U nás se chytil především polibek pod jmelím, takové malé každoroční potvrzení lásky až do příštích Vánoc.

Adventní kalendář

Dnes spíš dětská radost (i když... přiznejme si, že dospělí se k němu taky rádi vrací). Má 24 okének, která se otevírají od 1. prosince, což je tradice mnohem mladší než advent sám.

Betlém

Ať už dřevěný, keramický nebo papírový, patří k nejkrásnějším symbolům adventu. Kdysi byl zimní zábavou celé rodiny. Výroba betlému byla něco jako společná adventní terapie, svíčky, klid a ruce zaměstnané tvořením.

A samozřejmě „Adventní věnec“

Tomu jsme věnovali celou samostatnou kapitolu, ale tady malý připomínka jeho příběhu:

Původní adventní věnec měl 24 svíček a vznikl jako pomůcka pro děti, které se každý den ptaly, kdy už budou Vánoce. Jejich učitel, Johann Heinrich Wichern, to vyřešil po svém: každý den zapálil jednu svíčku. Až všechny hořely, byly Vánoce.

Dnešní věnec má svíčky čtyři, barevně rozlišené a každá symbolizuje jinou část adventního příběhu. Ať je doma koupený nebo vlastnoručně vyrobený, pořád nese stejnou myšlenku, světlo přibývá, čím víc se blíží Vánoce.

Advent jako začátek Vánoc

Advent není jen čekání. Je to část celého vánočního děje, který má hloubku a historii. A když mu tu hloubku dovolíme, dokáže udělat to, co umí jen máloco: uklidnit nás. Připomenout, že Vánoce nejsou o spěchu, ale o světle, tichu a naději, která se rodí pomalu, stejně jako každý prosinec.

Závěrem?

Tak myslím, že adventní čas není jen o čtyřech nedělích a zapalování svíček, ale i o všech těch starých postavách a bytostech, které kdysi chodily temnými uličkami zimy a některé z nich přežily až dodnes. Mikuláš, čert a anděl jsou toho nejlepším důkazem. A dnes, právě 4. prosince, kdy tradičně chodívaly Barborky, si mnoho z nás utrhne větvičku třešně či višně a čeká, zda do Štědrého dne rozkvete. Je to malý zázrak uprostřed zimy, který připomíná, že světlo a naděje se vždycky vracejí. Většina rodin se chystá na příchod svatého Mikuláše, aby děti prožily první okamžiky Vánoc, trošku strachu, ale hlavně radost a obdarování. A tak se advent stává obdobím nejen andělů, věnců či prastarých bytostí, ale hlavně časem, kdy máme příležitost zastavit se a být blíž lidem, kteří jindy mizí v kolotoči povinností. Odpouštíme si, uklízíme nejen domovy, ale i hlavy a srdce, aby se o Vánocích v našem životě neozývalo nic negativního. Rádi chodíme na rozsvěcení náměstí, ke stromkům, k betlémům. A i když sníh už není tak samozřejmý jako v našem dětství, v každém z nás pořád žije kus dětské duše. Stačí si to připustit a třeba si ten sníh opravdu přivoláme. A přemýšleli jste někdy nad tím, jak je zvláštní, že spousta lidi dnes není věřících, a přesto téměř celý svět slaví Vánoce? Je to kouzelné. Jako by se v nás právě v tomto čase probouzela touha po blízkosti, laskavosti a obyčejné lidské dobrotě. Nejde o křesťanské hodnoty jako takové, jde o ty základní, lidské. Být dobrým člověkem. A o to tu jde nejvíc.

Přeji vám krásné prožití adventního času a poklidné čekání na Štědrý den. A nebojte, touto kapitolou rozhodně nekončíme. Vánoce jsou snad nejbohatší období vůbec, dá se o nich psát jako o románu... a klidně každý rok znovu. 

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

👉 Historie vánoc

👉 Vánoční přání

👉 Vše na jednom místě

Ilustrace vytvořena pomocí umělé inteligence Gemini.