Adventní čas: Svatý Martin: Na bílém koni přijíždí zima a začíná vánoční čas
Možní si říkáte, že do Vánoc je ještě daleko. Vždyť první adventní neděle nás teprve čeká a do Štědrého večera zbývá ještě pár týdnů. jenže já to vnímám trochu jinak. Jak už jsem vám naznačil v úvodním článku letošní série „Adventní čas”, právě svatým Martinem se podle mě začíná pomalu otevírat to nejkouzelnější období roku. A není to jen můj pocit. Naši předkové měli s tímto dnem spojenou řadu tradic, zvyků a obyčejů. Svatý Martin pro ně představoval důležitý předěl v roce. Končila jedna část hospodářského roku, přicházela zima, na stole se objevovala slavnostní husa a lidé se pomalu začínali připravovat na období klidu a očekávání Vánoc.
Možná si vzpomenete, že usem se tomuto tématu věnoval už v loňském článku „Vánoční tradice a zvyklosti: Svatý Martin”. Tehdy jsem psal, že Vánoce nejsou jen jeden večer u ozdobeného stromečku, ale celé období plné vůní, světel, tradic a drobných radostí. A právě na tuto myšlenku bych letos rád navázal. Pojďme se společně podívat, kdo vlastně svatý Martin byl, proč přijíždí na bílém koni a jaké tradice se k jeho svátku vážou.
Kdo byl svatý Martin?
Svatý Martin z Tours patří mezi nejznámější křesťanské světce. Narodil se přibližně kolem roku 316 v římské provincii Panonie, na území dnešního Maďarska. Pocházel z vojenské rodiny a jeho otec sloužil v římské armádě. Martin proto už od mládí poznával vojenský život a nakonec se také sám stal římským vojákem.
Přestože jeho rodiče nebyli křesťané, Martina už od mládí přitahovala křesťanská víra. Zásadní okamžik jeho života je spojen s příběhem, který se stal jedním z nejznámějších vyobrazení tohoto světce.
Podle legendy se Martin během vojenské služby setkal u městské brány s promrzlým a téměř nahým žebrákem. Neměl u sebe žádné peníze ani oblečení, kterým by mu mohl pomoci. Rozhodl se proto vzít svůj vojenský plášť, rozseknout ho mečem na dvě poloviny a jednu z nich darovat chudému muži. Následující noc se mu údajně ve snu zjevil Ježíš Kristus oděný právě do poloviny pláště, kterou Martin daroval žebrákovi. Tento zážitek ho ještě více utvrdil v jeho víře a Martin se později nechal pokřtít až do své smrti v roce 397. Jeho život je dodnes připomínkou toho, že skutečná velikost člověka nespočívá v bohatství ani postavení, ale také v ochotě pomáhat druhým. A právě proto mi přijde, že jeho příběh k začátku vánočního období krásně patří.
Proč svatý Martin přijíždí na bílém koni?
„Svatý Martin přijíždí na bílém koni.” Tuto pranostiku zná snad každý. Každoročně kolem 11. listopadu lidé s napětím sledují předpovědi počasí a čekají, zda se objeví první sněhové vločky.
Jenže proč právě Martin a proč zrovna bílý kůň?
Nejde o historickou událost ani o příběh, který by přímo vycházel ze života svatého Martina. Je to především lidová představa, která se postupně spojila s obdobím, kdy se podzim začíná měnit v zimu. V polovině listopadu už bývá chladněji, dny se krátí a počasí může přinést první sněhové přeháňky. Bílý kůň tak symbolizuje příchod sněhu, který zahalí krajinu do bílé pokrývky. Martin bývá v umění často zobrazen jako jezdec na koni a tak se tato představa krásně propojila s lidovou pranostikou.
A vznikl obraz, který si dodnes představujeme: Martin přijíždí na bílém koni a za ním se pomalu snáší první sníh. Samozřejmě ne každý rok se tato pranostika vyplní přesně na 11. listopadu. někdy se sněhu dočkáme už v říjnu, jindy až v prosinci a občas zůstane listopad úplně bez vloček. Na horách může být přitom situace úplně jiná než v nížinách.
Mně se ale na této tradici líbí především její symbolika. Svatý Martin nám připomíná, že se příroda pomalu ukládá k zimnímu odpočinku a že přichází období, které má své vlastní kouzlo. A kdo ví, třeba nám letos Martin opravdu přiveze pořádnou sněhovou nadílku.
Svatomartinská husa: Proč právě husa patří na slavnostní stůl?
Ať už se nám líbí kterákoliv z těchto pověstí, skutečný původ svatomartinské husy souvisí také s životem na venkově a koncem hospodářského roku. Na podzim už byly sklizeny plodiny, zásoby připraveny na zimu a dobře vykrmené husy dosáhly vhodné hmotnosti. Svatomartinské oslavy navíc představovaly příležitost poděkovat čeledi a hospodářským pracovníkům za jejich práci. Slavnostní hostina tak byla nejen příležitostí k hodování, ale také symbolem hojnosti a odměny za celoroční úsilí.
A co se na takové svatomartinské hostině podávalo? Samozřejmě především pečená husa, často doplněná červeným nebo bílým zelím a knedlíky. Připravovala se také husí polévka, známá jako kaldoun, husí játra a další pokrmy. Na stole nechybělo ani tradiční pečivo.
Martinské rohlíčky a podkovy
Kromě husy patřily k tomuto období také martinské rohlíčky, kterým se říkalo martiny, martinské podkovy, roháče nebo zahýbáky. Jejich tvar připomínal zahnutou podkovu a plnily se například mákem, povidly, ořechy nebo dalšími náplněmi.
Nešlo pouze o sladkou pochoutku. Martinské pečivo mělo také svůj společenský význam. V některých krajích se jím obdarovávala čeleď, která odcházela ze služby, nebo lidé, kteří se vydávali hledat nového hospodáře. Rohlíčky tak mohly být součástí odměny a rozloučení.
K jejich vzniku se váže také několik lidových pověstí. Jedna vypráví o tom, že Martinův kůň ztrácel podkovy, které se následně proměňovaly v krásně upečené rohlíčky. Jinde se zase říkalo, že zahnutý tvar vznikl při pečení, když se jedna hospodyně pokusila označit otrávený rohlík ale nakonec se jí zahnuly všechny.
Ať už je původ jakýkoliv, martinské rohlíčky jsou krásnou ukázkou toho, jak se lidová představivost propojovala s každodenním životem.
Svatomartinské víno: první ochutnávka nové úrody
Ke svatému Martinovi dnes neodmyslitelně patří také mladé víno. Svatomartinské víno je první víno z nové sklizně, které se po několika týdnech kvašení dostává k zákazníkům. Tradice mladého vína souvisí s vinařským rokem a s obdobím, kdy už vinaři mohli ochutnat první výsledky své práce. Svatý Martin se postupně stal také patronem vinařů a vína a tak se jeho svátek spojil s otevřením prvních lahví.
Dnes je pro svatomartinské víno typické slavnostní otevírání 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut. Nejde jen o hezkou náhodu, ale o symbolické propojení data a času s tradicí. Svatomartinská vína jsou mladá, svěží a ovocná. Nemají za sebou dlouhé zrání jako některá jiná vína a právě v tom spočívá jejich osobitost. Aby mohla nést označení Svatomartinské, musí splňovat stanovené podmínky a projít hodnocením. A tak zatímco někdo očekává první sníh, jiný se těší na první skleničku nového vína. Každý si zkrátka najde to své.
Svatý Martin a konec hospodářského roku
Pro naše předky nebyl 11. listopad jen církevním svátkem. Měl také důležitý význam v každodenním životě.
Na venkově se v tomto období uzavíral hospodářský rok. Úroda už byla většinou sklizena, zásoby uložené a práce na polích se pomalu uklidňovaly. nastával čas, kdy se vyplácela čeleď, končily sjednané služby a uzavíraly se nové pracovní dohody na další období. Pro některé lidi to znamenalo, že u dosavadního hospodáře zůstali ještě další rok. Jiní se naopak vydali hledat nové místo. Svatomartinský den proto býval spojený s výplatou, stěhováním, trhy, posvícením a slavnostním hodováním.
Po náročném období práce si lidé mohli dopřát chvíli odpočinku. A právě proto se na svatého Martina tolik hodovalo. Nešlo jen o chuť na dobrou husu, ale také o symbolické zakončení jedné části roku. Když se nad tím zamyslím, právě tady vidím krásnou souvislost s tím, jak naši předkové vnímali čas. V úvodním článku letošní série jsme si povídali o tom, že jejich život se řídil mnohem více přírodou, světlem, ročními obdobími a hospodářským kalendářem. Svatý Martin do toho rytmu krásně zapadá. Byl jedním z důležitých mezníků, podle kterých lidé poznávali, že se mění roční období a přichází čas zimního klidu.
Čtyřicetidenní půst po svatém Martinovi
A teď se dostáváme k tématu, které jsem už nakousl v loňském článku. Možná vás překvapí, že svatý Martin nebyl spojený pouze s hodováním, ale také s obdobím půstu. V některých částech západní křesťanské Evropy se totiž v minulosti dodržovalo delší předvánoční postní období, které začínalo kolem svátku svatého Martina a směřovalo až k Vánocům. Říkalo se mu také svatomartinský půst nebo latinsky Quadragesima Sancti Martini, tedy svatomartinská čtyřicetidenní doba.
Tato tradice se rozvíjela zejména v galské církevní oblasti. Její podoba se v průběhu staletí měnila. Neznamenalo to, že by všichni lidé po svatém Martinovi každý den po dobu čtyřiceti dnů jedli pouze skromná jídla. V některých historických podobách se půst dodržoval jen ve vybrané dny týdne, například v pondělí, středu a pátek a jeho pravidla se lišila podle místních církevních zvyklostí.
Předvánoční půst měl podobně jako půst před Velikonocemi připravit člověka na významnou křesťanskou slavnost. Lidé se měli ztišit, omezit přepych a více se soustředit na duchovní stránku života.
Postupem času se však církevní pojetí adventu vyvíjelo a sjednocovalo. V západní církvi se nakonec prosadilo kratší adventní období, jak ho známe dnes, tedy čtyři neděle před Vánocemi. Původní přísnější postní charakter se postupně zmírnil a advent získal také výraznější podobu radostného očekávání narození Ježíše Krista. Proto je dobré rozlišovat mezi historickým svatomartinským půstem a dnešním adventem. nešlo o jednu neměnnou tradici, která by se všude dodržovala stejně.
A právě proto se mi líbí, že po svatomartinském hodování přichází myšlenka zklidnění. Neznamená to, že bychom si měli odříkat všechno, co nám dělá radost. Spíše si můžeme připomenout, že předvánoční období nemusí být jen o nakupování, přípravách a shonu. Může být také o zastavení, střídmosti a čase pro naše blízké.
Svatomartinské pranostiky a lidová moudrost
Naši předkové pozorovali přírodu a počasí po celý rok. Z těchto zkušeností vznikaly pranostiky, které se předávaly z generace na generaci. Některé se týkaly úrody, jiné zimy, sněhu, mrazu nebo vína.
Ke svatému Martinovi se jich dochovalo opravdu mnoho. Některé znáte určitě i vy.
- „Svatý Martin přijíždí na bílém koni.”
- „Na svatého Martina kouřová se z komína.”
- „Na svatého Martina dobrá teplá peřina.”
- „Po svatém Martinu zima nežertuje.”
- „Když svatý Martin se sněhem přiběhl, bude v něm celý měsíc ležet.”
- „Martinův sníh a led, bude vodou hned.”
- „Jižní vítr na Martina, mírná zima.”
- „Na svatého Martina nejlepší je husita.”
Komentáře
Okomentovat