Adventní čas je spojený s řadou svátků, lidových zvyků a postav, které kdysi obcházely naše vesnice. Zatímco dnes si většina z nás představí především Mikuláše s čertem a andělem, naši předkové znali také další tajemné postavy. Jednou z nich byla svatá Barbora, jejiž svátek připadá na 4. prosince. Svatá Barbora je známá především díky tradici takzvaných barborek, tedy větviček ovocných stromů, které se na její svátek řežou a dávají do vázy, aby do Vánoc rozkvetly. Jenže tím její příběh zdaleka nekončí. V minulosti chodívaly po vesnicích také bíle oděné Barborky, které navštěvovaly domácnosti, kontrolovaly děti a přinášely jim drobné dárky. Jejich příchod patřil k prvním adventním obchůzkám a pro děti mohl být stejně tajemný jako pozdější návštěva Mikuláše.
Kdo byla svatá Barbora?
Svatá Barbora patří mezi křesťanské mučednice a její příběh se podle legend odehrával ve 3. století v maloasijském městě Nikomédie, na území dnešního Turecka. O jejím skutečném životě se nedochovalo mnoho spolehlivých historických zpráv. To, co o ní víme, pochází především z legend, které se předávaly po generace. Podle vyprávění byla Barbora krásnou a vzdělanou dcerou bohatého pohanského muže jménem Dioskuros. Její otec byl odpůrcem křestanství a přál si, aby jeho dcera zůstala věrná pohanským tradicím. Barbora však postupně poznávala křesťanskou víru, která ji natolik oslovila, že se rozhodla ji přijmout. Její otec s tím nesouhlasil a snažil se jí v jejím rozhodnutí zabránit. Právě odtud pochází jedna z nejznámějších části její legendy.
Legenda o věži a krutém otci
Dioskuros se údajně rozhodl svou dceru ochránit před okolním světem a před vlivem křesťanů. Nechal proto postavit vysokou kamennou věž, do které Barboru zavřel. Měla v ní všechno potřebné k životu, ale nesměla svobodně rozhodovat o svém osudu. Ani odloučení od okolního světa však nezměnilo její přesvědčení. Podle legendy se jí podařilo poznat křesťanskou víru díky jednomu ze služebníků, který byl tajným křesťanem. Barbora se následně nechala pokřtít. Když její otec zjistil, že přijala novou víru, rozzuřil se. Přikázal, aby se ji vzdala, ale Barbora odmítla. Za své přesvědčení byla krutě mučena a nakonec odsouzena k smrti. Nejtragičtější část legendy vypráví, že rozsudek vykonal sám její otec. Barboře setnul hlavu mečem. Vzápětí však podle vyprávění vyšlehl z jasného nebe blesk, který krutého otce na místě usmrtil. Právě tato událost se stala jedním z důvodů, proč byla svatá Barbora později spojována s ochranou před náhlou a násilnou smrtí.
Jak svatou Barboru poznáme na obrazech?
Svatá Barbora bývá v křesťanském umění zobrazována jako mladá krásná žena, často s dlouhými vlasy, korunou a svatozáří. Její vyobrazení se mohou lišit, ale existuje několik typických předmětů, podle kterých ji snadno poznáme. Nejvýznamějším symbolem je věž se třemi okny, která připomíná její uvěznění a zároveň symbolizuje Nejsvětější Trojici. Často drží také kalich s hostií, který podle legendy souvisí s jejím posledním svatým přijímáním před smrtí. Dalšími atributy jsou meč, připomínající její mučednickou smrt a palmovou ratolest, která je symbolem vítězství nad smrtí a mučednictvím.
Svatá Barbora patří mezi takzvaných Čtrnáct svatých pomocníků, tedy skupinu světců, ke kterým se lidé obrací s prosbou o pomoc v různých životních situacích. Je patronka horníků, dělostřelců, pyrotechniků, ale také dalších profesí. V minulosti ji proto uctívali především lidé pracující v dolech a pod zemí.
Proč chodívaly Barborky po vesnicích?
Svátek svaté Barbory nebyl v minulosti spojený pouze s křesťanskou úctou ke světici. Postupně se k němu přidaly také lidové obyčeje a obchůzky tajemných ženských postav. V předvečer svátku, tedy 3. prosince, chodívaly po vesnicích takzvané Barborky. Byly to nejčastěji mladé dívky nebo ženy, které se převlékaly do bílých šatů a obcházely jednotlivá stavení.
Jejich návštěva měla především připomenout dětem, že advent není jen obdobím těšení se na dárky, ale také časem zklidnění, poslušnosti a příprav na Vánoce. Barborky kontrolovaly, zda jsou děti hodné, jestli poslouchají rodiče a zda se umějí modlit. Hodné děti odměňovaly dárky, zatímco ty neposlušné mohly dostat metličkou. V některých krajích měly Barborky spíše laskavou podobu, jinde naopak působily tajemně až strašidelně. Jejich obchůzky se proto mohly podle místních zvyků výrazně lišit.
Jak Barborky vypadaly a co při návštěvě dělaly?
Typickým znakem Barborek bylo bílé oblečení. Ženy a dívky se oblékaly do dlouhých bílých šatů, případně se zahalovaly bílým prostěradlem nebo plachetkou. Hlavu často zakrýval závoj a obličej si někdy bílily moukou, aby nebylo možné snadno poznat jejich totožnost. V jedné ruce mívaly metličku nebo proutek ozdobený barevnými stuhami, ve druhé košík s drobnými dárky. Když Barborky přicházely k domu, ohlašovaly se například zaklepáním metličkou na okno, zaťukáním na dveře nebo zvonečkem. Poté vstoupily do světnice a věnovaly pozornost dětem.
Hodné děti mohly dostat jablíčka, hrušky, oříšky, sušené ovoce, perníčky nebo drobné sladkosti. Naopak neposlušné děti se mohly dočkat napomenutí nebo symbolického vyšlehání metličkou. V některých oblastech Barborky vyzývaly děti k modlitbě a sledovaly, zda se umějí správně pomodlit. Jinde měly také kontrolovat, zda ženy v domácnosti předou a zda je všechno připravené tak, jak má být. Zajímavostí je, že Barborky někdy při návštěvách vůbec nemluvily. Jejich tajemný vzhled a mlčenlivost měly ještě více podtrhnout zvláštní atmosféru adventního večera.
Jaký měly Barborky úkol a proč byly důležité?
Obchůzky Barborek nebyly pouze obyčejnou návštěvou převlečených žen. Patřily do širší skupiny adventních obchůzek, při kterých se lidé převlékali do různých podob a navštěvovali jednotlivé domácnosti. Jejich úkolem bylo připomínat blížící se Vánoce, dohlížet na dodržování určitých pravidel a symbolicky odměňovat nebo napomínat členy domácnosti. Pro děti představovaly Barborky jednu z prvních adventních zkoušek. Jejich návštěva přicházela ještě před Mikulášem a přinášela do domácností trochu tajemna a očekávání. Tyto obchůzky však postupně z venkovského prostředí mizely. V některých oblastech se zachovaly déle, jinde se na ně téměř zapomnělo. Dnes se s nimi můžeme setkat především při folklorních akcích, ve skanzenech a při připomínkách lidových tradic.
Barborky ve váze: tradice, která přetrvala dodnes
Zatímco obchůzky tajemných Barborek dnes zná už jen málokdo, tradice řezání větviček ovocných stromů se zachovala dodnes. Na svatou Barboru, tedy 4. prosince, se podle lidového zvyku řežou větvičky třešní, višní nebo jiných ovocných stromů. Říká se jim barborky. Doma se potom dávají do vázy s vodou a umisťují na teplé místo, aby do Vánoc vykvetly. Pokud se o ně člověk správně stará, mohou se na nich během adventu objevit první květy a připomenout tak blížící se jaro uprostřed zimy. V minulosti měly barborky také věštecký význam. Svobodné dívky si nařezávaly větvičky a někdy každou z nich pojmenovaly po jednom z možných ženichů. Podle toho, která větvička rozkvetla jako první, se potom snažily odhadnout, kdo se stane jejich budoucím manželem. Podle jiné pověry mělo rozkvetení větvičky do Štědrého dne znamenat, že se dívka v následujícím roce vdá. Barborky však nemusely věštit pouze svatbu. Lidé v nich viděli také symbol štěstí, zdraví, naděje a příznivé budoucnosti.
Lidové zvyky, pověry a pranostiky
Svátek svaté Barbory byl spojený s řadou lidových představ. Naši předkové pozorovali počasí, přírodu i chování rostlin a snažili se podle toho odhadovat, jaká bude následující zima nebo úroda.
K nejznámějším pranostikám patří:
- „O svaté Barboře leží sníh na dvoře.”
- „Na svatou Barboru mráz, schovej sáně, chystej vůz.”
- „Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude příští rok hodně trávy.”
- „Po svaté Baruši střež nos i uši!”
Vedle pranostik se zachovalo také několik pověr a obyčejů:
- Rozkvetlá barborka do Štědrého dne měla svobodné dívce předpovědět svatbu v následujícím roce.
- Větvička rozkvetlá na Vánoce měla přinášet štěstí a zdraví do domu.
- Některé dívky řezaly více větviček a každou spojovaly s jiným přáním nebo budoucím ženichem.
- Rozkvetlé větvičky se považovaly za příznivé znamení a symbol nového života.
Je dobré připomenout, že jednotlivé zvyky se lišily podle kraje a rodinných tradic. Ne všude se dodržovaly úplně stejně.
Jak se svatá Barbora slaví dnes?
Dnes si svatou Barboru připomínáme především 4. prosince. Její jméno stále patří k oblíbeným ženským jménům a v mnoha domácnostech se dodržuje tradice řezání barborek. V některých městech a obcích se pořádají také hornické slavnosti, protože svatá Barbora je patronkou horníků. Její podobiznu můžeme najít v hornických kostelech, kaplích i na dalších místech spojených s hornickou historií. Tradiční obchůzky Barborek už nejsou běžnou součástí adventu, ale jejich podobu připomínají skanzeny, muzea a folklorní soubory. Díky nim můžeme poznat, jak kdysi vypadaly adventní návštěvy a jaké místo měly v životě našich předků. A tak i dnes, když si 4. prosince přineseme domů několik větviček a postavíme je do vázy, navazujeme na zvyk, který se předával po mnoho generací. Svatá Barbora nám tak připomíná nejen staré adventní tradice, ale také naději, že i uprostřed zimy může něco začít znovu kvést.
Komentáře
Okomentovat