Jak si užít přírodu a nenechat za sebou spoušť
Dnes bych vás rád vzal do lesů, turistických tras a fotogenických míst trochu z jiného úhlu. Možná jste si už všimli, že v posledních článcích často upozorňuji na pohozené papírové nebo vlhčené ubrousky a další podobné nešvary, se kterými se člověk při výletech občas setká. Stejně tak jsem se zmínil o reels od Národního parku České Švýcarsko ↗ zde, kde bylo vidět, jakou spoušť může způsobit nezodpovědně rozdělaný oheň v přírodě.
Chápu, že jste u mě zvyklí hlavně na to, že vám přináším krásná místa, výhledy, přírodu a pozitivní zážitky. Jenže sám na sobě pozoruji jednu věc. Když někam přijdu a místo nádherné přírody vidím pohozené ubrousky nebo jiný odpad, mám z toho jednoduše smutný pocit. Nejen kvůli tomu konkrétnímu místu, ale hlavně kvůli tomu, jak se někteří lidé k přírodě stále chovají.
Abych toto téma nemusel neustále otevírat v každém cestovatelském článku na několika odstavcích, rozhodl jsem se mu věnovat samostatný článek. Protože návštěva lesa, CHKO, národního parku nebo třeba obyčejné louky není jen o krásných výhledech, odpočinku a fotografiích.
Je také o zodpovědnosti!
Pokud vás toto téma zajímá, pojďte se mnou na chvíli nahlédnout na výlety trochu jinak. Nejen očima člověka, který objevuje krásná místa, ale také člověka, kterému záleží na tom, aby taková místa zůstala krásná i pro další návštěvníky.
Poslední doba sucha, požárů a lidských omylů
Jak můžete vidět na mé ilustraci, kterou jsem si nechal vytvořit pomocí umělé inteligence, podobné situace nejsou něco, co bych chtěl fotografovat ve skutečnosti. Rozhodně bych kvůli fotografii nebo článku nezakládal oheň v přírodě. To by bylo přesně to nezodpovědné chování, na které se snažím upozornit.
Musím ale říci, že umělá inteligence odvedla skvělou práci. Obrázek může na první pohled působit až idylicky. Dva kamarádi, trampové nebo turisté vyrazili na výlet, užívají si přírodu, mají dobrou náladu a vzali si s sebou třeba buřtíky. Všechno vypadá jako krásný den strávený venku.
Jenže pak přijde jedna důležitá otázka.
Je v dnešní době, kdy máme období velkého sucha, vysokých teplot a tropických dnů, vůbec dobrý nápad rozdělávat v přírodě oheň?
A právě takové otázky bychom si měli před podobnou aktivitou položit.
Možná si někdo řekne: „Vždyť to zvládnu. Oheň uhlídám a potom ho uhasím.” Jenže problém je v tom, že příroda nefunguje podle našich představ. Místo, které nám může připadat bezpečné, může být za určitých podmínek velmi rizikové.
Suchá tráva, jehličí, větve nebo vyschlá vegetace mohou způsobit, že se oheň začne šířit mnohem rychleji, než člověk očekává. A někdy ani nejde o velký plamen. Stačí malá jiskra nebo žhavý zbytek, který zůstane skrytý a později ho rozfouká vítr.
Právě proto jsou v mnoha oblastech rozdělávání ohňů omezená nebo úplně zakázaná. Nejde jen o běžné lesy, ale také o chráněné krajinné oblasti nebo národní parky, kde navíc bývá složitější zásah hasičů. Některá místa jsou špatně dostupná pro těžkou techniku a v případě většího požáru mohou být potřeba i speciální prostředky, například letecká technika.
A nejde pouze o samotný les. Riziko může vzniknout také na loukách nebo v okolí suché vegetace. Stačí se podívat, kolikrát i obce během horkých a suchých období omezují některé činnosti, které by za běžného počasí nemusely představovat takový problém.
Možná si někdo říká: „Ale já přece vidím, že kolem není tráva a místo je bezpečné.” Jenže příroda má mnoho podob a člověk často nevidí všechna rizika. To, co vypadá jako malý problém, může za určitých podmínek způsobit velkou škodu.
A nejde jen o majetek nebo zničenou přírodu. Za každým požárem jsou také hasiči, kteří musí zasahovat a riskovat své zdraví kvůli situaci, které se dalo předejít.
Proto bych chtěl všechny poprosit. Pokud vyrážíte do přírody, užívejte si ji, objevujte krásná místa a vytvářejte si vzpomínky. Ale respektujme také pravidla, která chrání nejen přírodu, ale i nás samotné.
Pokud máte chuť si něco opéct, využívejte pouze místa, která jsou k tomu určená a kde je možné takovou aktivitu bezpečně provozovat. V období sucha a velkých veder je ale nejlepší variantou oheň vůbec nerozdělávat.
Někdy je totiž největší známkou respektu k přírodě právě to, že něco neuděláme.
Cigarety, sirky a další drobnosti, které do přírody nepatří
Když se řekne nebezpečí požáru v přírodě, většina lidí si představí hlavně velký oheň. Jenže někdy může být problém mnohem menší. Stačí jeden nedopalek, špatně odhozená sirka nebo jiná drobnost, nad kterou člověk ani nepřemýšlí.
A právě proto bych chtěl připomenout ještě jedno téma, kterým jsou cigarety a kouření v přírodě.
Lesy, louky, chráněné krajinné oblasti nebo národní parky nejsou místem pro odhazování nedopalků, sirek ani jiných zbytků po kouření. Především v období sucha může i malý žhavý zbytek způsobit velký problém.
Možná si někdo řekne: „Vždyť je to jen malý nedopalek.” Jenže příroda nepozná rozdíl mezi malou a velkou chybou. Suchá tráva, listí nebo jehličí mohou vzplanout velmi rychle a z něčeho, co člověk považoval za maličkost, může vzniknout nebezpečná situace.
Stejně tak do přírody nepatří odhazování sirek, obalů nebo dalších věcí spojených s kouřením. Nejen kvůli riziku požárů, ale také proto, že příroda není odpadkový koš.
U elektronických cigaret je situace trochu jiná, ale ani ty do přírody nepatří. Nejde jen o samotné kouření, ale také o baterie, zařízení nebo jednorázové výrobky, které po použití často končí tam, kde nemají. Kromě odpadu mohou představovat i další ekologický problém.
Možná to zní jako maličkosti. Jenže právě z maličkostí se někdy skládají velké problémy.
Proto bych chtěl připomenout jednoduché pravidlo: Co si do přírody přinesu, to si také odnesu. A pokud jde o oheň, žár nebo cokoliv, co může způsobit požár, vždy přemýšlejme dvakrát, než něco uděláme.
Proto je podle mě nejlepší mít jednoduché pravidlo:
Příroda není místo pro nezodpovědné zacházení s ohněm ani kouřením. Ať už jde o les, louku, chráněnou krajinnou oblast nebo národní park, vždy bychom měli myslet nejen na přírodu kolem nás, ale také na bezpečnost svou i ostatních.
Pečujme o místa, kam vyrážíme odpočívat, protože právě díky tomu zůstanou krásná i pro další návštěvníky.
Papírové, vlhčené ubrousky a jiný odpad
Toto je další velké téma, kterému bych se chtěl věnovat. Proto jsem si i zde za pomoci umělé inteligence připravil infografiku, která nám ukáže, jak dlouho mohou některé věci v přírodě zůstávat.
Možná vás některé údaje překvapí. To, co člověk odhodí během několika vteřin, může v přírodě přetrvávat měsíce, roky nebo dokonce desítky let.
Přijdeme na krásné místo, uděláme si fotografii, obdivujeme výhled a možná si ani neuvědomíme, že kousek od nás zůstal malý odpad, který tam jednoduše nemá co dělat.
Popravdě, kolikrát si v duchu říkám: „Líbilo by se těm stejným lidem, kteří to tady odhodili, kdyby jim někdo něco podobného nechal na jejich vlastní zahradě?”
Myslím, že většina z nich by odpověděla stejně jako já. Nelíbilo!
Doma chceme mít uklizeno, chceme, aby naše zahrada nebo okolí našeho domu vypadalo hezky před námi i před návštěvami. Tak proč stejnou myšlenku nepřenést i do přírody? Do lesů, k vyhlídkám, ke zříceninám, na turistické stezky nebo cyklotrasy?
Zrovna při psaní tohoto článku si vzpomínám na jedno starší YouTube video, které mi před lety utkvělo v hlavě. Už si přesně nepamatuji jeho téma, ale slečna v něm vyprávěla příhodu z cest mezi Českem a Německem. Měla malé dítě, které během cesty spalo v autě, a když se po přejetí hranic probudilo, vždycky se zeptalo: „Mami, už jsme v Německu viď?”
A důvod byl jednoduchý. Okolí působilo upraveněji a čistěji.
Často obdivujeme, jak některé země dbají na pořádek a vzhled svého okolí. Ale pak mě napadá jedna otázka. Nešlo by stejný přístup mít i u nás? Vždyť často stačí opravdu málo. Jen si odnést to, co jsme si přinesli. Bylo by nádherné přijít ke zřícenině, projít turistickou trasu nebo se zastavit u krásné vyhlídky a nemuset se dívat vlevo na papírové kapesníky a vpravo na vlhčené ubrousky.
A právě u ubrousků bych se ještě chvíli zastavil. Chápu, že příroda je také místem, kde člověk během delšího výletu může řešit své potřeby. To je naprosto přirozená věc. Jenže i tady existuje rozdíl mezi ohleduplným chováním a tím, co po sobě necháme ostatním. Každý z nás zná své tělo. Víme, jak dlouhý výlet nás čeká, kde jsou možnosti zastavení a kdy je lepší se připravit. Někdy stačí jen trochu plánovat.
Pokud už člověk musí během výletu řešit takovou situaci, měl by myslet hlavně na ostatní návštěvníky a přírodu. Nezanechávat po sobě odpadky, nepoužívat zbytečně materiály, které do přírody nepatří, a vždy respektovat pravidla konkrétního místa.
Nejlepší variantou je samozřejmě všechno, co si přineseme, také odnést.
Protože papírový nebo vlhčený ubrousek, který někdo odhodí během několika vteřin, může potom kazit krásu místa ještě dlouho po jeho odchodu. A právě v tom je podle mě celý problém. Nejde jen o jeden ubrousek. Jde o myšlenku, že příroda není naše osobní odpadková nádoba. Je to prostor, který sdílíme s ostatními.
Obdivujeme pořádek jinde, ale stejný pořádek můžeme vytvářet i sami.
Ale nechci tím rozhodně říct, že v České republice je všechno špatně a jinde je příroda automaticky dokonale čistá. Tak to určitě není. I u nás vidím postupné zlepšení. Například když se vracím na svou milovanou a srdcovou Šumavu, mám pocit, že se zde lidé k přírodě často chovají velmi ohleduplně. Podobnou zkušenost mám i z návštěv Bavorského lesa na druhé straně hranice.
Čím to je? Jestli je to lepší osvětou, přístupem správců národních parků, větším dohledem nebo třeba dlouhodobě nastavenou kulturou návštěvníků, to si netroufám úplně posoudit. Pravdou je, že v některých oblastech člověk opravdu vnímá větší klid a respekt k přírodě.
Na druhou stranu existují místa, kde je problém vidět více. Například některé velmi navštěvované turistické cíle, jako jsou okolí Sněžky v Krkonoších nebo třeba Tiské stěny, které jsou sice upraveným a placeným areálem, ale právě velká návštěvnost s sebou někdy přináší i více stop po lidech. Nechci tím ale nikoho obviňovat ani tvrdit, že je to otázka konkrétního národa. Často podle mě hraje roli hlavně množství návštěvníků, dostupnost místa a to, jak se lidé k přírodě chovají.
A když už jsem zmínil zahraničí, rád bych doplnil ještě jednu věc. Ani Německo není automaticky zemí, kde je všude dokonale čisto. Stačí někdy zastavit na dálničním odpočívadle a člověk může vidět odpadky kolem cest nepořádek v okolí. Stejně tak i tam existují místa, kde se lidé nechovají ideálně. Rozdíl může být například v tom, jak je okolí vybavené, kolik je zde odpočinkových míst, laviček nebo odpadkových košů a jak se o danou lokalitu dlouhodobě pečuje.
Podle mě tedy nejde o to říct, že někde jsou lidé lepší a někde horší. Jde spíše o to, jaký vztah máme k místům, která navštěvujeme.
A právě tady vidím velký prostor pro zlepšení. Protože krásná příroda není jen zásluhou správců parků nebo údržby. Je to také o každém z nás, kdo do ní vstoupí.
Komentáře
Okomentovat