Dolský mlýn: Filmově pohádkové místo uprostřed Českého Švýcarska
Zdravím vás po neskutečných deseti dnech. Více jsem se věnoval přímo reálným návštěvám různých míst, o kterých se postupně dozvíte na mém Instagramu i YouTube kanálu. Ale samozřejmě jsem nezapomněl ani na své čtenáře. Pamatuji si, že jsem vám slíbil pokračování o Rotundě ve Starém Plzenci. Nebojte, ani o to nepřijdete.
Dnes mi ale přišlo lepší přinést vám článek o Dolském mlýně. Někteří z vás už toto místo znají, jiní možná ne a ani úvodní fotografie vám toho zatím moc neprozradí. Tak víte co? Nejjednodušší bude, když se společně vydáme objevit tenhle pohádkový a filmový skvost uprostřed Českého Švýcarska. Jdeme na to.
Krátká trasa, ale taková, která vám dá zabrat
Tentokrát nebyl výšlap nijak dlouhý. Trasa měřila necelé dva kilometry. Přiznám se, že cíl byl od začátku jasný, navštívit tento filmový a pohádkový skvost a přinést jeho atmosféru až k vám domů. Jestli se mi to povedlo, nebo ne, to už nechám na vašem posouzení.
Jedno vám ale řeknu už teď. Trasa, kterou jsem si vybral, mi dala pořádně zabrat. Rozhodně to není cesta pro rodiny s kočárkem ani pro méně zdatné výletníky. Na druhou stranu, pokud se občas vydáte na nějaký ten výšlap, věřím, že ji zvládnete. To už ale nechám čistě na vás.
Ještě vám sem přidám mapu celé trasy, abyste měli lepší přehled.
Historie Dolského mlýna
Než se společně podíváme přímo k mlýnu. Myslím, že by byla škoda si o něm neříct alespoň pár zajímavostí.
Historie Dolského mlýna sahá až do roku 1515, kdy se o něm objevují první písemné zmínky. Stál na strategickém místě u soutoku řeky Kamenice a Jetřichovské Bělé a sloužil především hospodářům z okolních vesnic, kteří sem vozili obilí k semletí. Mlýn měl původně tři vodní kola. Dvě poháněla mlecí zařízení a třetí pilu.
Během staletí prošel několika přestavbami a svou barokní podobu získal v roce 1727. Když se později po řece Kamenici začalo plavit dřevo, provoz mlýna se výrazně omezil. Mlynář proto získal právo vyrábět pálenku a později i pivo, aby měl z čeho živit svou rodinu. Koncem 19. století se navíc okolí začalo stávat cílem turistů a tak mlýn postupně sloužil i jako výletní hostinec.
Po druhé světové válce ale zůstal opuštěný a začal pomalu chátrat. Dnes z něj zůstaly už jen romantické obvodové zdi, které si většina z nas spojí hlavně s filmovými pohádkami. Není divu. Natáčela se zde legendární Pyšná princezna, později také Peklo s princeznou nebo Ztracený princ. Od roku 2007 je Dolský mlýn kulturní památkou České republiky.
Moje pocity z pozůstatků
Tohle místo je opravdu úžasné. Naprosto chápu, proč si ho filmaři vybrali pro tak krásné projekty, a doufám, že ho nebudou objevovat jen návštěvníci, ale i další filmaři v budoucnu. Je to totiž opravdu magické místo.
Na to, jak náročný je terén a cesta dolů k mlýnu, mě překvapilo, kolik návštěvníků jsme zde potkali. Někteří si dokonce užívali osvěžení přímo v řece. I proto jsou moje záběry na YouTube videu trochu zrychlené. Bál jsem se, že mi do záběru neustále někdo vstoupí a následné vystřihování by znamenalo spoustu zbytečných střihů, které by výslednému videu nemusely prospět.
Tohle místo má opravdu zvláštní atmosféru. Třeba na fotografii, kterou vám přikládám, si možná někteří z vás vzpomenou na pohádku Peklo s princeznou. Pokud jste ji viděli, možná si vybavíte scénu s mlýnským kolem, na které lezla princezna v podání Terezy Ramba.
Ještě si vzpomínám, že cesta princezny k mlýnu v pohádce vedla po podobně náročném terénu, který člověk musí překonat i dnes. A co se týče Pyšné princezny, ti z vás, kteří znají její původní černobílou verzi, mi určitě dají za pravdu, že tehdejší podoba místa působila úplně jinak než dnes.
Na druhé fotografii si můžete povšimnout dochovaného kovového mechanismu staré vodní turbíny u kamenné zdi uvnitř zříceniny. Litinové kolo s hřídelí leží na betonových podstavcích a na zemi vpravo vedle něj se nachází historický kamenný mlýnský kámen, který je dnes zakomponovaný do podlahy.
A víte co? Mám pro vás i fotografii informační cedule, která nám jeho minulost trochu přiblíží. Pojďme se na ni společně podívat.
Samozřejmě mám více fotografií, které můžete najít přímo na mém Instagramovém profilu, odkaz najdete ↗ zde. Nebo se můžete podívat na moje YouTube video, kde vás vezmu na prohlídku celého místa.
Pokud mohu být trochu dotěrnější, nezapomeňte mi dát follow a odběr, aby vám v budoucnu nic dalšího neuteklo. Klidně článek nebo video sdílejte dál. Budu za to rád.
Ale k těm pozitivním pocitům patří bohužel i jedna méně příjemná myšlenka. A tou je otázka, proč si někteří lidé stále neumí odnést své odpadky s sebou. Po tomto nádherném historickém a vlastně i filmovém místě se místy povalují například papírové kapesníčky. Ano, přírodní materiály se časem rozloží, ale proč je vůbec nechávat v přírodě? není přece tak těžké odnést si své odpadky zpět domů nebo je vyhodit do nejbližšího koše.
A pokud už někdo řeší své biologické potřeby v přírodě, stačí se chovat ohleduplně a alespoň kapesník odnést, případně dané místo správně zakrýt. Myslím, že nikdo z nás nechce, aby se tak krásná místa postupně měnila v odpočívadla plná stop po návštěvnících.
Věřím, že i pro některé z vás je podobný pohled stejně nepříjemný jako pro mě.

















Komentáře
Okomentovat