Bučina: Místo, které pamatuje železnou oponu a staré časy
Tak jsme tu zase u mého vyprávového článku. Nejdříve jsme se společně v mém minulém článku prošli Jizerskými horami (vydání článku 27. 6. - návštěva místa 19. 6.) a dnes vás zavedu na jih Česka, konkrétně na Šumavu, moje srdeční klasika. Výprava proběhla 25. 6., takže je to vlastně ještě docela čerstvé. Na Bučinu jsem se vrátil po roce, tentokrát ale v jiném ročním období a jinou trasou, ze Strážného. Tehdy, když jsem tam byl poprvé 6. 3. 2025 (viz. video zde ↗), byla Šumava ještě v takovém zimním, předjarním režimu. Tentokrát ale republikou zrovna cloumala vedra a horko bylo cítit i v nížinách. Naštěstí hory zase ukázaly svoji klasiku, teplota tu byla o pár stupňů nižší, takže se to dalo zvládnout mnohem líp než někde ve městě. Pokud vás zajímá, jak tahle šumavská výprava probíhala, pohodlně se usaďte a pojďme na to.
Začátek výpravy směr za bývalou Železnou oponou
Jak už jste u mě zvyklí, než začneme samotné vyprávění, vložím vám sem ještě mapu, ve které mám zaznamenanou svou trasu. Budete tak mít lepší přehled a můžete ji se mnou při čtení postupně sledovat, nebo si ji v klidu projít ještě před tím, než budete pokračovat dál v článku.
Každopádně hned kousek, asi pár metrů od parkoviště, se nachází bývalý kostel Nejsvětější Trojice. Moc pozůstatků tam bohužel nezůstalo, což je škoda.
Když jsem si prohlédl pozůstatky bývalého kostela, pokračoval jsem dál po chodníku. Cestou narazíte na Galaterii Strážný, kde si můžete koupit zmrzlinu. Podle provozovatele se vyrábí z kvalitních čerstvých přírodních surovin a nabídka příchutí je opravdu široká. Jeden kopeček vychází na 89 Kč. Já jsem si ale nakonec nevybral. Doufal jsem totiž, že někde po cestě narazím na točenou zmrzlinu a zároveň jsem tušil, že až se budu vracet, bude už nejspíš zavřeno.
Pokračoval jsem tedy dál po asfaltové cestě, až jsem dorazil k zelené turistické trase, na kterou jsem se napojil. Musím přiznat, že tenhle úsek byl opravdu pohodový. Jakmile necháte obec za sebou, začnou se před vámi otevírat krásné pohledy do šumavské krajiny a člověk má hned pocit, že se ocitl uprostřed přírody.
Cestou minete také Restauraci Dvůr Lískový vrch, ale já pokračoval dál. Co by to přece bylo za výpravu, kdybych si hned na jejím začátku sedl na oběd nebo na nějaké pití? (smích) Po cestě můžete potkávat i cyklisty, protože trasa vede souběžně s cyklostezkou. Následně dorazíte k odpočívadlu U studánky. Musím ale říct, že vody ze studánky zrovna moc neteklo. A pokud tu bývají v dřevěné kádi nachlazené nápoje, tentokrát na mě žádné nečekaly.
Na odpočívadle jsem nezastavoval ale pokračoval dál. Cestou jsem si všiml i motýlků, které jsem zachytil do fotek, pár z nich mám i na Instagramu, odkazy vám dám dole v článku. Stále jsem šel po zelené, po asfaltové cestě. I když byly teploty vyšší, nebylo to takové to městské vedro. Šlo se nádherně, foukal příjemný vítr, ne ledový, ani studený, prostě takový akorát, co vás příjemně osvěží. Občas na mě mezi mraky vykoukly i sluneční paprsky, když se slunce zrovna schovalo a zase vynořilo. Celkově to byl opravdu pohodový výšlap.
Dorazil jsem na rozcestí Pod Homolí, kde jsem stále pokračoval dál po zelené. Upřímně, někdy to působilo, že ta cesta jde pořád jen rovně a rovně za nosem, bez větší změny. Ale nebojte, došel jsem až ke svému hlavnímu odpočinku, kde jsem se i občerstvil, u Žďárského jezírka. Tam jsem si dal menší pauzu a trochu se „nadlábl”. Nedávno jsem si v Decathlonu pořídil takovou nádobu, říkám jí obědváč, která udržuje teplotu jídla, musím říct, že funguje skvěle. Jídlo bylo krásně teplé. Měl jsem šťouchané brambory se smaženým květákem. Mňam. Samozřejmě, že jsem nesnědl všechno, přece jen mě čekalo ještě dost kilometrů.
Turistická izotermická nerezová dóza na potraviny 900 0,5 l ↗
Po občerstvení a krátké pauze jsem se šel podívat k samotnému jezírku, které je uměle vytvořené ale je opravdu nádherné. A žije to tam, na YouTube videu můžete vidět i pulce, kteří se tam pohybují. Byla to fakt pastva pro oči. Právě úvodní fotografie v tomto článku je právě odsud.
Po prohlídce jezírka jsem se vrátil zpět na zelenou turistickou trasu směrem k Bučině. Cestou jsem narazil na dvě kachny, každou s malými kachňaty. Tu první na fotkách neuvidíte, byla o něco menší a stejně tak i její mláďata. Za to druhá, kterou vám ukazuji výše na fotografii, byla už takové klasické velikosti. Musím říct, že je vždycky nádherné pozorovat život ve volné přírodě. Takové okamžiky mě nikdy neomrzí. Jenže jsem se nemohl kochat kachnami celý den, tak jsem vyrazil dál. Došel jsem až na rozcestí Žďárské sedýlko, kde se nachází i odpočívadlo. Tady jsem přešel na modrou turistickou trasu ale stále jsem šel stejným směrem, tedy na Bučinu.
Po cestě míjíte také hranici I. zóny Národního parku Šumava, konkrétně oblast Buková slať. Trasa ale vede stále dál až k rozcestí Knížecí Pláně. Když teď článek píšu a koukám do map, zjistil jsem, že je nedaleko ještě vyhlídka, a to mě opravdu mrzí, že jsem si ji při výpravě vůbec nevšiml. No, alespoň mám další důvod se sem zase někdy vrátit.
Pokračoval jsem dál po modré trase, kde mě velmi zaujalo prostředí Restaurace Hájenka Knížecí Pláně ↗. Ceny nápojů mi přišly docela příznivé. Sice jsem se tam nezastavil, plánoval jsem to až cestou zpátky, jenže na to nakonec vůbec nedošlo. (smích) Jednak cestou zpět jsem trochu pospíchal a navíc už by měli nejspíš stejně zavřeno. Přidám vám sem pár fotografií z tohoto místa.
Od Knížecích Plání k Bučině a bývalé Železné oponě, pokračujeme ve výpravě
Celou dobu pokračujete po modré trase. V jednom místě se mimo značenou cestu nachází také palebný objekt KŽ-1, který pochází z československého předválečného pohraničního opevnění. Nachází se mimo turistickou trasu a celý prostor je oplocený, takže se k němu stejně nedostanete. Pokud vás zajímá, jak vypadá, fotografie najdete na Mapy.com ↗. Tak jsem vyrazil dál až k rozcestníku Knížecí Pláně. Odtud můžete odbočit na červenou nebo žlutou turistickou trasu, pokračoval jsem samozřejmě dál po modré, jak jinak. (smích)
Tady přichází malá změna, od tohoto rozcestníku jsem se napojil na Stezku Českem ↗, konkrétně na její jižní variantu. Prakticky jsem tak pokračoval souběžně po modré i červené turistické trase.
Dokonce i strom, na kterém byly vyznačené tři turistické značky, mi přišel něčím zvláštní. Nevím proč, ale měl takovou zvláštní atmosféru, že jsem si ho prostě musel vyfotit. Co myslíte, není na něm něco zajímavého?
Po pár metrech dorazíte k dalšímu rozcestí s názvem Furík. Tady jsem šel stále rovně po modré turistické trase. Zároveň tu končí Stezka Českem, což mi přišlo docela úsměvné. Nebojte, ještě jsem si jí během této výpravy užil víc, než by se podle článku mohlo zdát. Však uvidíte, když vydržíte číst dál.
Cesta pak začne mírně stoupat a procházíte místy, kde dříve stávaly dnes už zaniklé stavení a možná celé osady. Je zajímavé si představit, že tady kdysi býval běžný život. Několik záběrů z těchto míst jsem zachytil i do svého YouTube videa ↗. Jakmile dorazíte na rozcestí Bučina, vydáte se směrem ke stejnojmenné osadě, kde na kopci stojí Hotel Alpská vyhlídka ↗. Od rozcestí pokračujete souběžně po červené i modré trase, zároveň na cestě minete pomník, Kapli Panny Marie, křížek, nakonec dorazíte až k Památníku železné opony ↗.
Stezkou Českem až k bývalým Knížecím Pláním
Kdybyste naopak pokračovali rovně po asfaltové cestě, tedy po modré trase, došli byste až k hranici s Bavorskem v Německu. Odtud můžete pokračovat po německé Zlaté stezce Goldsteig, také můžete jít například na vrchol Siebensteinkopf (1 263 m n.m.) nebo k hraničnímu přechodu Sedmiskalí. Jinou trasou třeba až do německé obce Finsterau.
Já jsem ale zůstal věrný Stezce Českem a pokračoval jsem po červené přírodní cestě. Tahle část měla opravdu své kouzlo. Otevíraly se přede mnou krásné pohledy na šumavskou krajinu a okolní pahorky. Ještě se ale na chvíli ve vyprávění vrátím k Hotelu Alpská vyhlídka, za opravdu dobré viditelnosti jsou odtud vidět i Alpy. Fascinující, že? Člověk si jen těžko představí, že jsou tak daleko, a přesto je za ideálních podmínek může spatřit.
Teď už ale zpět k mé trase. Došel jsem až k rozcestí Chaloupky. Nedaleko se dříve těžil tonalit, o kterém se můžete dozvědět více na informační tabuli, pokud si uděláte krátkou odbočku z trasy. Já jsem se ale k informačním tabulím nevydal a pokračoval jsem dál po červené, která zde vede souběžně se žlutou trasou. Nakonec jsem se vrátil zpět k rozcestí Furík, kde jsem byl už na začátku a vyfotil ten zajímavý strom, který jste mohli vidět o pár fotografií výše. Prakticky jsem si tak udělal menší okruh kolem Bučiny.
Poté jsem došel zpět na Knížecí Pláně a šel jsem po červené turistické trase, stále jako součást Stezky Českem, směrem k bývalé obci Knížecí Pláně. Zde jsem následně sešel z hlavní trasy k místnímu hřbitovu, památníku padlým a k pozůstatkům bývalého kostela sv. Jana Křtitele.
Vrátím se ještě ke zmíněnému kostelu. Kříž, který vidíte na fotografii nahoře nad schody, připomíná místo, kde kdysi stával kostel sv. Jana Křtitele. Samotný kostel byl zbořen na konci 60. let 20. století a kříž zde byl vztyčen v roce 1992 jako jeho připomínka. V roce 2007 ho ale musel nahradit nový, protože původní zničila silná vichřice. Celé toto místo jsem natočil i do svého YouTube videa, takže nastal ten správný čas vám ho sem do článku vložit.
