Bučina: Místo, které pamatuje železnou oponu a staré časy

Tak jsme tu zase u mého vyprávového článku. Nejdříve jsme se společně v mém minulém článku prošli Jizerskými horami (vydání článku 27. 6. - návštěva místa 19. 6.) a dnes vás zavedu na jih Česka, konkrétně na Šumavu, moje srdeční klasika. Výprava proběhla 25. 6., takže je to vlastně ještě docela čerstvé. Na Bučinu jsem se vrátil po roce, tentokrát ale v jiném ročním období a jinou trasou, ze Strážného. Tehdy, když jsem tam byl poprvé 6. 3. 2025 (viz. video zde ), byla Šumava ještě v takovém zimním, předjarním režimu. Tentokrát ale republikou zrovna cloumala vedra a horko bylo cítit i v nížinách. Naštěstí hory zase ukázaly svoji klasiku, teplota tu byla o pár stupňů nižší, takže se to dalo zvládnout mnohem líp než někde ve městě. Pokud vás zajímá, jak tahle šumavská výprava probíhala, pohodlně se usaďte a pojďme na to.

Pohled přes zelené smrkové větve na uměle vytvořené Žďárské jezírko na Šumavě. Na klidné, tmavé vodní hladině se dokonale zrcadlí hustý protější smrkový les a modrá obloha s výraznými bílými mraky prosvícenými sluncem.

Začátek výpravy směr za bývalou Železnou oponou

Jak už jste u mě zvyklí, než začneme samotné vyprávění, vložím vám sem ještě mapu, ve které mám zaznamenanou svou trasu. Budete tak mít lepší přehled a můžete ji se mnou při čtení postupně sledovat, nebo si ji v klidu projít ještě před tím, než budete pokračovat dál v článku.


Tak a pokračujeme, každopádně jsem tentokrát začal na parkovišti v obci Strážný. Parkoviště je bezplatné a musím říct, že je tu docela dost místa, takže si myslím, že zaparkujete vždy, ale víte co, radši na to nespoléhejme. Tady jsem se připravil na svou výpravu a vyrazil. 

Každopádně hned kousek, asi pár metrů od parkoviště, se nachází bývalý kostel Nejsvětější Trojice. Moc pozůstatků tam bohužel nezůstalo, což je škoda. 

Dlážděný chodník vedoucí pietním parkem v místě zaniklého kostela Nejsvětější Trojice v obci Strážný na Šumavě. Původní půdorys chrámu je vyznačen kamennými gabionovými zídkami v trávě. V pozadí stojí památník, kamenné sochy a vzrostlé stromy pod modrou letní oblohou.

Někdy si opravdu říkám, jaké by bylo nádherné vidět tahle místa ještě v době, kdy byla celá a plnila svůj původní účel. Jenže taková už je historie naší země a právě díky ní dnes můžeme objevovat i podobná místa s jejich příběhy.

Když jsem si prohlédl pozůstatky bývalého kostela, pokračoval jsem dál po chodníku. Cestou narazíte na Galaterii Strážný, kde si můžete koupit zmrzlinu. Podle provozovatele se vyrábí z kvalitních čerstvých přírodních surovin a nabídka příchutí je opravdu široká. Jeden kopeček vychází na 89 Kč. Já jsem si ale nakonec nevybral. Doufal jsem totiž, že někde po cestě narazím na točenou zmrzlinu a zároveň jsem tušil, že až se budu vracet, bude už nejspíš zavřeno.

Pokračoval jsem tedy dál po asfaltové cestě, až jsem dorazil k zelené turistické trase, na kterou jsem se napojil. Musím přiznat, že tenhle úsek byl opravdu pohodový. Jakmile necháte obec za sebou, začnou se před vámi otevírat krásné pohledy do šumavské krajiny a člověk má hned pocit, že se ocitl uprostřed přírody.

Cestou minete také Restauraci Dvůr Lískový vrch, ale já pokračoval dál. Co by to přece bylo za výpravu, kdybych si hned na jejím začátku sedl na oběd nebo na nějaké pití? (smích) Po cestě můžete potkávat i cyklisty, protože trasa vede souběžně s cyklostezkou. Následně dorazíte k odpočívadlu U studánky. Musím ale říct, že vody ze studánky zrovna moc neteklo. A pokud tu bývají v dřevěné kádi nachlazené nápoje, tentokrát na mě žádné nečekaly.

Na odpočívadle jsem nezastavoval ale pokračoval dál. Cestou jsem si všiml i motýlků, které jsem zachytil do fotek, pár z nich mám i na Instagramu, odkazy vám dám dole v článku. Stále jsem šel po zelené, po asfaltové cestě. I když byly teploty vyšší, nebylo to takové to městské vedro. Šlo se nádherně, foukal příjemný vítr, ne ledový, ani studený, prostě takový akorát, co vás příjemně osvěží. Občas na mě mezi mraky vykoukly i sluneční paprsky, když se slunce zrovna schovalo a zase vynořilo. Celkově to byl opravdu pohodový výšlap.

Dorazil jsem na rozcestí Pod Homolí, kde jsem stále pokračoval dál po zelené. Upřímně, někdy to působilo, že ta cesta jde pořád jen rovně a rovně za nosem, bez větší změny. Ale nebojte, došel jsem až ke svému hlavnímu odpočinku, kde jsem se i občerstvil, u Žďárského jezírka. Tam jsem si dal menší pauzu a trochu se „nadlábl”. Nedávno jsem si v Decathlonu pořídil takovou nádobu, říkám jí obědváč, která udržuje teplotu jídla, musím říct, že funguje skvěle. Jídlo bylo krásně teplé. Měl jsem šťouchané brambory se smaženým květákem. Mňam. Samozřejmě, že jsem nesnědl všechno, přece jen mě čekalo ještě dost kilometrů.

Turistická izotermická nerezová dóza na potraviny 900 0,5 l  

Po občerstvení a krátké pauze jsem se šel podívat k samotnému jezírku, které je uměle vytvořené ale je opravdu nádherné. A žije to tam, na YouTube videu můžete vidět i pulce, kteří se tam pohybují. Byla to fakt pastva pro oči. Právě úvodní fotografie v tomto článku je právě odsud.

Detailní pohled na divokou kachnu s několika odrostlými kachňaty odpočívajícími na malém travnatém trsu uprostřed mokřadu u Žďárského jezírka. V tmavé vodní hladině se zrcadlí kmeny okolních lesních stromů.

Po prohlídce jezírka jsem se vrátil zpět na zelenou turistickou trasu směrem k Bučině. Cestou jsem narazil na dvě kachny, každou s malými kachňaty. Tu první na fotkách neuvidíte, byla o něco menší a stejně tak i její mláďata. Za to druhá, kterou vám ukazuji výše na fotografii, byla už takové klasické velikosti. Musím říct, že je vždycky nádherné pozorovat život ve volné přírodě. Takové okamžiky mě nikdy neomrzí. Jenže jsem se nemohl kochat kachnami celý den, tak jsem vyrazil dál. Došel jsem až na rozcestí Žďárské sedýlko, kde se nachází i odpočívadlo. Tady jsem přešel na modrou turistickou trasu ale stále jsem šel stejným směrem, tedy na Bučinu.

Po cestě míjíte také hranici I. zóny Národního parku Šumava, konkrétně oblast Buková slať. Trasa ale vede stále dál až k rozcestí Knížecí Pláně. Když teď článek píšu a koukám do map, zjistil jsem, že je nedaleko ještě vyhlídka, a to mě opravdu mrzí, že jsem si ji při výpravě vůbec nevšiml. No, alespoň mám další důvod se sem zase někdy vrátit.

Pokračoval jsem dál po modré trase, kde mě velmi zaujalo prostředí Restaurace Hájenka Knížecí Pláně . Ceny nápojů mi přišly docela příznivé. Sice jsem se tam nezastavil, plánoval jsem to až cestou zpátky, jenže na to nakonec vůbec nedošlo. (smích) Jednak cestou zpět jsem trochu pospíchal a navíc už by měli nejspíš stejně zavřeno. Přidám vám sem pár fotografií z tohoto místa.

Dřevěný rozcestník s vyřezávanými šipkami ukazujícími historické sněhové rekordy na Šumavě a v Bavorském lese, stojící na zelené louce. Dole na sloupku je připevněná černá tabule s cyklistickým vzkazem a pozvánkou na pivo Březí Koza. V pozadí se vlní šumavské lesy pod modrou letní oblohou.

Pohled na dřevěné stavení s vyřezávaným nápisem Šumava uzdravuje a truhlíky s květinami. Od budovy se táhne dlouhá, dokonale vyskládaná zeď z polen palivového dřeva lemující zatravněný pozemek pod modrou oblohou s kupovitými mraky.

Široký pohled na areál Restaurace Hájenka Knížecí Pláně na Šumavě s příjezdovou šotolinovou cestou. Vlevo stojí hlavní dřevěná budova hájenky s malou věžičkou a solárními panely na střeše, v pozadí je vedlejší stavení s nápisem Šumava uzdravuje a v popředí vpravo stojí ozdobný vyřezávaný dřevěný sloup pod letní oblohou.

Areál Restaurace Hájenka Knížecí Pláně na Šumavě

Od Knížecích Plání k Bučině a bývalé Železné oponě, pokračujeme ve výpravě

No není to krása? Ten nápis „Šumava uzdravuje” podle mě říká naprostou pravdu. Na Šumavě je člověku vždycky nějak lépe. Restaurace Hájenka Knížecí Pláně nabízí také ubytování, odkaz na restauraci máte výše přímo v jejím názvu. Musím říct, že by bylo nádherné se tady ubytovat, ráno vstát a sledovat východ slunce. Co myslíte? Za mě určitě ano. Stejně krásné musí být i západy slunce. Navíc tu na 100% není žádný světelný smog, takže noční obloha plná hvězd musí být opravdu úchvatná. Třeba si jednou udělám radost a přespím tu.

Čtvrtá fotografie, kterou vidíte výše, vznikla jen kousek dál od restaurace na modré turistické trase. Tu scenérii prostě nešlo nevyfotit, to by byl skoro hřích. (smích) Povedlo se mi tu zachytit i několik motýlů. Více fotografií najdete tradičně na mém Instagramu. 

Celou dobu pokračujete po modré trase. V jednom místě se mimo značenou cestu nachází také palebný objekt KŽ-1, který pochází z československého předválečného pohraničního opevnění. Nachází se mimo turistickou trasu a celý prostor je oplocený, takže se k němu stejně nedostanete. Pokud vás zajímá, jak vypadá, fotografie najdete na Mapy.com . Tak jsem vyrazil dál až k rozcestníku Knížecí Pláně. Odtud můžete odbočit na červenou nebo žlutou turistickou trasu, pokračoval jsem samozřejmě dál po modré, jak jinak. (smích)

Tady přichází malá změna, od tohoto rozcestníku jsem se napojil na Stezku Českem , konkrétně na její jižní variantu. Prakticky jsem tak pokračoval souběžně po modré i červené turistické trase.

Detailní pohled na kmen starého vzrostlého stromu s hustými zelenými listy, na kterém jsou pod sebou namalované tři turistické značky – červená, modrá a žlutá. V pozadí za stromem prosvítá travnatá louka na Knížecích Pláních na Šumavě.

Dokonce i strom, na kterém byly vyznačené tři turistické značky, mi přišel něčím zvláštní. Nevím proč, ale měl takovou zvláštní atmosféru, že jsem si ho prostě musel vyfotit. Co myslíte, není na něm něco zajímavého?

Po pár metrech dorazíte k dalšímu rozcestí s názvem Furík. Tady jsem šel stále rovně po modré turistické trase. Zároveň tu končí Stezka Českem, což mi přišlo docela úsměvné. Nebojte, ještě jsem si jí během této výpravy užil víc, než by se podle článku mohlo zdát. Však uvidíte, když vydržíte číst dál.

Cesta pak začne mírně stoupat a procházíte místy, kde dříve stávaly dnes už zaniklé stavení a možná celé osady. Je zajímavé si představit, že tady kdysi býval běžný život. Několik záběrů z těchto míst jsem zachytil i do svého YouTube videa . Jakmile dorazíte na rozcestí Bučina, vydáte se směrem ke stejnojmenné osadě, kde na kopci stojí Hotel Alpská vyhlídka . Od rozcestí pokračujete souběžně po červené i modré trase, zároveň na cestě minete pomník, Kapli Panny Marie, křížek, nakonec dorazíte až k Památníku železné opony .

Detailní pohled na informační tabuli označující osadu Bučina u Kvildy (Buchwald). Na ceduli stojí text Nejvýše položená osada v ČR, KLIMATICKÉ LÁZNĚ, 1200 m n. m. Tabule je umístěná na kovovém sloupku uprostřed zelené trávy na Šumavě, s lesem v pozadí.

Pohled na bílou kamennou kapli Panny Marie (svatého Jana Nepomuckého) v osadě Bučina na Šumavě. Ke kapličce s šedými dřevěnými dveřmi a německým nápisem Gelobt sei Jesus Christus vedou kamenné schody. Stavba je obklopena vzrostlými zelenými stromy a keři pod modrou oblohou s mraky.

Musím říct, že když tam člověk stojí, trochu ho zamrazí. Jaká to musela být doba. Lidé nemohli svobodně cestovat ani opustit vlastní zemi. Každý, kdo tu dobu zažil, na ni vzpomíná trochu jinak a vypráví svůj vlastní příběh. Tím rozhodně nechci zlehčovat činy tehdejšího režimu. Já osobně jsem tuto dobu nezažil a možná je to vlastně dobře.

Na tomhle místě bych vám určitě doporučil na chvíli zastavit, projít si celý památník a v klidu nasát atmosféru. Kousek odtud jsem si nakonec udělal i krátkou pauzu a dojedl své šťouchané brambory se smaženým květákem. (smích)

Stezkou Českem až k bývalým Knížecím Pláním

Rozhodl jsem se po posilnění jídlem a pitím, pokračovat dál, vydal jsem se po červené turistické trase, která schází z asfaltové silnice na přírodní cestu a zároveň jsem se znovu napojil na Stezku Českem.

Kdybyste naopak pokračovali rovně po asfaltové cestě, tedy po modré trase, došli byste až k hranici s Bavorskem v Německu. Odtud můžete pokračovat po německé Zlaté stezce Goldsteig, také můžete jít například na vrchol Siebensteinkopf (1 263 m n.m.) nebo k hraničnímu přechodu Sedmiskalí. Jinou trasou třeba až do německé obce Finsterau.

Já jsem ale zůstal věrný Stezce Českem a pokračoval jsem po červené přírodní cestě. Tahle část měla opravdu své kouzlo. Otevíraly se přede mnou krásné pohledy na šumavskou krajinu a okolní pahorky. Ještě se ale na chvíli ve vyprávění vrátím k Hotelu Alpská vyhlídka, za opravdu dobré viditelnosti jsou odtud vidět i Alpy. Fascinující, že? Člověk si jen těžko představí, že jsou tak daleko, a přesto je za ideálních podmínek může spatřit.

Teď už ale zpět k mé trase. Došel jsem až k rozcestí Chaloupky. Nedaleko se dříve těžil tonalit, o kterém se můžete dozvědět více na informační tabuli, pokud si uděláte krátkou odbočku z trasy. Já jsem se ale k informačním tabulím nevydal a pokračoval jsem dál po červené, která zde vede souběžně se žlutou trasou. Nakonec jsem se vrátil zpět k rozcestí Furík, kde jsem byl už na začátku a vyfotil ten zajímavý strom, který jste mohli vidět o pár fotografií výše. Prakticky jsem si tak udělal menší okruh kolem Bučiny.

Poté jsem došel zpět na Knížecí Pláně a šel jsem po červené turistické trase, stále jako součást Stezky Českem, směrem k bývalé obci Knížecí Pláně. Zde jsem následně sešel z hlavní trasy k místnímu hřbitovu, památníku padlým a k pozůstatkům bývalého kostela sv. Jana Křtitele.

Historický kamenný kříž z roku 1860 s bohatě zdobeným litinovým krucifixem, stojící na lesní mýtině v bývalé obci Knížecí Pláně na Šumavě. Na žulovém podstavci je vytesaný letopočet 1860 a symbol srdce, v pozadí se nachází vzrostlý smrkový a březový les.

Detailní pohled na dřevěnou naučnou tabuli s nadpisem Byla nebyla jedna ves... (Es war einmal ein Dorf...). Tabule obsahuje historické texty a mapu zobrazující zaniklé šumavské osady Knížecí Pláně (Fürstenhut) a Bučina (Buchwald) s vyznačením tehdejšího průběhu ostnatých drátů a elektrického plotu.

Pohled na kamenný památník obětem 1. a 2. světové války na hřbitově v zaniklé osadě Knížecí Pláně na Šumavě. Na třech černých mramorových deskách jsou zlatým písmem vypsána jména padlých obyvatel z obcí Fürstenhut, Buchwald a Scheureck. Památník je částečně obrostlý mechem a obklopený zelenými keři.

Pohled na kamenné schody vedoucí k velkému pamětnímu dřevěnému kříži v místě zaniklého kostela svatého Jana Křtitele na Knížecích Pláních na Šumavě. U paty schodiště je umístěn barevný, detailně vyřezávaný schwarzenberský erb na žulových blocích, obklopený vzrostlými stromy.

Detailní pohled na kovovou informační tabuli s nadpisem Alianční znak Knížecí Pláně (Das Allianzwappen des Fürstenhuts) v češtině a němčině. Tabulka popisující historii erbu a zaniklé osady je připevněná dvěma šrouby na hrubém žulovém kameni, u jehož paty roste drobná zelená rostlina.

Velice silné a zajímavé místo. Člověk si tady uvědomí, jak moc dějiny ovlivňují naši současnost. Nejde jen o to, co se tu kdysi stalo, ale také o to, že vás to nutí přemýšlet nad otázkou „co by bylo, kdyby”. Možná i právě proto jsem si na tomto místě vzpomněl na svou starší publikovanou úvahu „krása, která nese jizvy...”.

Vrátím se ještě ke zmíněnému kostelu. Kříž, který vidíte na fotografii nahoře nad schody, připomíná místo, kde kdysi stával kostel sv. Jana Křtitele. Samotný kostel byl zbořen na konci 60. let 20. století a kříž zde byl vztyčen v roce 1992 jako jeho připomínka. V roce 2007 ho ale musel nahradit nový, protože původní zničila silná vichřice. Celé toto místo jsem natočil i do svého YouTube videa, takže nastal ten správný čas vám ho sem do článku vložit.


Vydal jsem se po červené turistické trase zpět do Strážného. Tahle část vede zároveň po Křížové cestě, takže cestou budete míjet jeden kříž za druhým. Dodává to celé trase zase trochu jinou atmosféru. A díky tomu jsem si i vzpomněl na milou tvůrkyni z Instagramu a to @ivet.smr , ona určitě pochopí proč.

Kamenná boží muka z roku 1847 s malým kovovým křížkem na vrcholu a zamřížovaným výklenkem pro svatý obrázek. Památka stojí uprostřed rozlehlé horské louky na červené turistické trase mezi Bučinou a Strážným, v pozadí lemovaná smrkovým lesem pod polojasnou letní oblohou.

Pohled na vysoký kamenný kříž s Ježíšem Kristem tyčící se na lesní mýtině za soumraku. Kříž stojí ukotvený v kamenech, obklopený zeleným podrostem, s hustým smrkovým lesem a uschlými stromy v pozadí pod blednoucí podvečerní oblohou na červené trase ze Strážného.

Po cestě narazíte také na hraniční kámen Červený potok, který označuje hranici s Německem. Pžiznám se, že jsem si tam na chvíli hrál na to, že jsem jednou nohou v Německu a druhou zase v Česku. (smích)

Autor blogu Bobiscze v kšiltovce a s batohem se opírá o historický bílý hraniční kámen s označením C 14 a letopočtem 1844. Stojí na rozcestí Červený potok na Šumavě hned vedle kovové cedule s nápisem POZOR! STÁTNÍ HRANICE a dřevěného turistického rozcestníku KČT.

No jak vidíte, mám i důkaz, že jsem tam opravdu byl. (smích) Zároveň i důkaz, že jsem tu trasu skutečně prošel. Jasně, mohl bych to doložit i záznamem z Apple Watch ale tohle mi přijde přece jen o něco zábavnější.

Velkou část cesty jdete podél státní hranice s Německem, což mi přišlo docela fascinující. Po delším úseku dorazíte k odpočívadlu u rozcestí Žďárek. Přiznám se, že už jsem byl docela unavený, takže jsem si tam půl hodinky odpočinul, nabral síly a pak pokračoval dál po červené turistické trase. Cestou můžete potkat ovečky, krávy, skotský náhorní skot i další zvířátka pasoucí se na okolních loukách. K tomu se neustále otevírají krásné výhledy šumavské krajiny, takže se rozhodně nebudete nudit. Po červené pokračujete až do Strážného. Jen kousek od rozcestí Strážný - Na Kapličce přejdete na žlutou trasu, která vás dovede zpět na parkoviště, tedy tam, kde moje dnešní výprava začala.

Musím říct, že dnešní článek mi dal docela zabrat. (smích) Každopádně jsem vám u některých míst přidal i externí odkazy, pokud byste si o nich chtěli přečíst něco více nebo si je prozkoumat podrobněji.

Moje dojmy z výpravy

Do Strážného jsem dorazil už za tmy. Vyjížděl jsem totiž o něco později a trasa byla opravdu dlouhá i náročná. Celkem nakonec měřila 32,64 km. Ale stálo to za to. Ostatně jako každá moje výprava.

Přiznám se, že napsat tenhle článek po víkendu plném tropických veder bylo docela náročné. Chtěl jsem ho ale sepsat co nejdříve, dokud jsem měl všechny zážitky ještě čerstvě v hlavě. Vždyť sami víte, jaké počasí o víkendu panovalo. V Ústeckém kraji se v neděli naměřilo až 41,1 °C. To už je opravdu pořádný extrém. Doufám, že se teď na chvíli ochladí. Hlásily se sice deště a bouřky, ale u nás z toho nakonec téměř nic nebylo.

Ale zpátky k Bučině. Co na tahle místa říkáte? Za mě jsou naprosto nádherná a rozhodně stojí za návštěvu. Jestli máte rádi Šumavu, historii a dlouhé výšlapy krásnou přírodou, myslím, že si tuhle trasu zamilujete stejně jako já. Kdybych si ještě na něco z výpravy vzpomněl, určitě článek časem doplním. Teď už vás ale nebudu zdržovat. Přeji vám příjemný večer, pokud článek čtete večer, nebo krásný den, pokud jste se k němu dostali až později.

A na závěr vám sem ještě přidávám odkazy na fotografie z mého Instagramu (zde a zde ).



MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

NEW Gadget Magazin for HomePage (EU AI Act)

NESPONZOROVÁNO: KupKytky

NEW YouTube gadget

Pilulky doporučení

Citát

„Každý krok, který udělám, a každé slovo, které napíšu, je pokusem zachytit krásu světa a sdílet ji s vámi.“

— bobiscze

NEW Footer (patička)

Scroll Buttons