Jizerka: Výprava, která si mě získala
Zdravím vás opět u mého výpravového článku. Tentokrát se nevydáme na jih Česka, ale na jeho opačný konec, tedy na sever, přímo do Jizerských hor. Naše dnešní výprava začíná v osadě Jizerka, která se nachází v okrese Jablonec nad Nisou nedaleko Liberce. I přesto, že moji srdcovkou zůstává Šumava se svými lesy a horskou krajinou, mám pocit, že právě tady v Jizerce se začal psát příběh mé další srdcovky. Možná si teď říkáte, jak můžeš mít více srdcovek než jednu? No proč ne. Kdo vlastně řekl, že člověk může mít jen jedno místo, které mu přiroste k srdci? A mám takový pocit, že Jizerské hory si pomalu, ale jistě zapisují své místo i na mém seznamu. Ale nebudu úvod zbytečně natahovat. Pohodlně se usaďte a pojďme se společně vydat na další výpravu.
Začátek mojí výpravy
Tak ještě, abyste měli lepší představu o celé mojí výpravě a mohli ji sledovat krok po kroku, vložím vám sem mapu s vyznačenou trasou. Díky ní si budete moci lépe představit, kudy vedla moje cesta a jak na sebe jednotlivá místa navazují. Věřím, že díky tomu bude celé vyprávění ještě o něco poutavější.
Tak předpokládám, že než jste pokračovali ve čtení, pořádně jste si prohlédli celou trasu. Ano, měřila 25,8 km. Jak už asi víte, miluju okruhy. Žádné trasy z bodu A do bodu B stejnou cestou zpátky. Samozřejmě ne vždy to jde, ale pokud mám možnost, vždycky si trasu naplánuji jako okruh.
Každopádně výpravu jsem začínal na parkovišti Jizerka - Mořina. A určitě vás bude zajímat i cena parkovného. Ve všední dny zaplatíte za osobní automobil 100 Kč na 3 hodiny, jednodenní parkování vyjde na 200 Kč, dvoudenní na 400 Kč a třídenní na 600 Kč. Parkoviště je otevřené nepřetržitě, tedy od 0:00 do 24:00. Parkovací lístek je potřeba umístit za přední sklo podle instrukcí uvedených na parkovacím automatu a lístku. Mám pro vás i jednu dobrou zprávu, platit se dá také platební kartou.
No nevypadá to tady skvěle? Kdybych měl víc času, klidně bych se vydal i kousek na polskou stranu, ale trasa byla jasně daná, takže jsem se u mostu otočil a vrátil zpět po stejné cestě k parkovišti.
Od parkoviště jsem pak pokračoval po asfaltové silnici, kde vede červená turistická trasa E3 Hřebenovka, která je zároveň i cyklotrasou 22 - Sudetská, Hřebenovka. Na této trase člověk míjí několik zajímavých míst, například Langeho památník a také krásné výhledy do krajiny osady Jizerka. Jsou to přesně ty scenérie, kvůli kterým se sem člověk rád vrací. Cestou dojdete také k Panskému domu a kousek pod ním se vám otevře nádherný výhled na okolní hory. A když je dobrá viditelnost, dá se odtud zahlédnout i samotná Sněžka, což je docela fascinující moment. Stojíte v Jizerských horách a v dálce vidíte nejvyšší horu Krkonoš.
Jak vidíte na fotkách, které jsem vám vložil, na prvním z nich je zachycený výhled z vrchu na scenérii osady Jizerka, pak Panský dům a na posledních dvou už je pohled na zmíněnou Sněžku. Musím říct, že se nad těmi fotkami doteď rozplývám. Ta druhá je navíc focená na osminásobný zoom iPhonem 17 Pro a myslím, že odvedl opravdu dobrou práci. Možná nejsou fotky úplně v plné kvalitě, protože je musím převádět do webového formátu, aby se článek načítal rychleji. I tak si ale myslím, že to kouzlo místa pořád přenáší.
Ale abychom nezůstali jen u fotek, pokračujete pár metrů dál, až dorazíte na rozcestí, kde sejdete ze silnice na přírodní cestu. Přecházíte tak z červené turistické trasy na zelenou čerchovanou trasu Via Czechia - severní, NS Tři Iseriny. Odtud už vás čeká cesta k opravdu nádhernému místu, k lávce přes říčku Jizerku.
Doporučuji se tu ale na chvíli zastavit. Je to totiž jedno z nejfotogeničtějších míst trasy. Sám jsem tam nebyl jediný, kdo se zastavil a začal fotit, takže se to tam docela „zaseklo” (smích). A samozřejmě jsem nebyl výjimka ani já. Říčka Jizerka má navíc neuvěřitelně čistou, průhlednou vodu. Dá se v ní pozorovat život až do detailu, od malých rybek po pulce. Prostě wow moment, který vás tam na chvíli úplně zastaví.
Rosnatka: Nenápadná masožravá královna Borkovických Blat
Samozřejmě jsem na místě nezůstal dlouho. Natočil jsem pár záznamů, které pak můžete vidět i v mém YouTube videu. Video sem v průběhu článku také vložím, nebojte.
Pokračujeme dál, až do výšin
Pokračujeme tedy zpět na trasu a vracíme se k mostu, kde se koupala ta rodina. Tentokrát už ale nepřecházíme zpět na přírodní cestu, ale pokračujeme po asfaltové silnici až k rozcestí, kde se napojíme na červenou trasu, která je zároveň součástí E3 Hřebenovky. Tady už se začíná terén mírně zvedat a postupně nabírat výšku. Tahle část se také někdy označuje jako Lasičí cesta.
Na odpočívadle na Lasičí cestě si můžete konečně na chvíli sednout, odpočinout a dát něco k snědku. Poté už nepokračujete po asfaltu, ale odbočíte zpět na přírodní cestu po červené značce. Stále jste ale na hřebenovce, takže směr je jasný. Po zhruba kilometru, možná o něco víc, narazíte na odbočku k vyhlídce Věžní skály (Jelení stráň) 1 018 m n. m.. Když se rozhodnete vystoupat až nahoru na skálu, je potřeba být opatrný, protože přístup už je trochu horolezecký a vyžaduje jistý krok. Pokud si na takový terén nevěříte, raději to vynechte. Ale upřímně, výhled z vrchu za to opravdu stojí. A můžete ho vidět i v mém YouTube videu.
Nejkrásnější by bylo zastavit čas, posadit se na skálu a jen se kochat. Je až fascinující, jak příroda dokáže malovat ty nejkrásnější obrazy, scenérie a zároveň psát vlastní příběhy. Jenže člověk musí jít dál, stejně jako v životě, tak i na téhle trase. Ale nemusíte se bát, čeká nás ještě spousta krásných míst.
Z vyhlídky se vrátíte zpět na hřebenovku po červené a pokračujeme dalších pár kilometrů. Část trasy vede po dřevěném povalovém chodníku, který dodává celé cestě úplně jinou atmosféru. Po čase dorazíte k odbočce, která vás zavede na Pytlácké kameny (975 m n. m.). I tady se nachází vyhlídka, ale výstup je o něco náročnější než předchozí. Do skály jsou totiž upevněné kovové úchyty, které pomáhají při lezení nahoru.
Je ale potřeba přemýšlet s každým krokem. A nahoře pak být maximálně opatrní. Pokud je po dešti nebo prší, doporučil bych to raději úplně vynechat. Tyhle krásně opracované balvany od počasí totiž umí být pořádně kluzké. Já měl štěstí na krásné počasí, takže výstup byl bezpečný a příjemný. Tak pojďme spolu nahoru.
Než půjdeme dál, rád bych tu nechal jednu důležitou poznámku.
Nejsem odpovědný za každý krok svých čtenářů. Každý, kdo se rozhodne na podobné vyhlídky vystoupat, tak činí na vlastní nebezpečí. Jde o veřejně přístupná místa, ale je potřeba vždycky realisticky zhodnotit svoje schopnosti, kondici a také aktuální podmínky v terénu. Takže výstup na obě zmíněné vyhlídky, jak tu první, tak i tuto, je vždy čistě na vašem rozhodnutí a vaší odpovědnosti.
Moje pocity z výpravy?
Komentáře
Okomentovat