Třemšín - 827 m. n. m.
Trek na Třemšín (827 m. n. m. / CHKO brdy)
Hned z kraje nového roku jsem se rozhodl začít trochu aktivněji a zamířit na jedno ze známých míst naší krásné země, do jižní části CHKO Brdy, konkrétně na Třemšín. Myslím si, že každý z nás má své malé tradice a zvyky, a kdo ví... třeba se pro mě jednou stane tradicí vyrazit každou první neděli v novém roce právě na Trek na Třemšín. Byla by to paráda, jenže jak všichni dobře víme, ne vždy je možné všechno dodržet přesně podle plánu.
Ale zpátky k Třemšínu. Byl to opravdu povedený Trek, ani nijak extrémně dlouhý, ale zároveň rozhodně ne krátký. Celá trasa měřila krásných 18,73 km a zabrala něco málo přes čtyři hodiny chůze. Pokud vás tedy láká místo s úžasnými výhledy, skrytými kouty a lehce tajuplnou minulostí, usaďte se pohodlně... a jdeme na to.
Než se pustíte dál do čtení, mrkněte na panoramatický výhled z Třemšína, který najdete nad tímto úvodem, případně na video celé dole v článku, které jsem nahrál na YouTube. Budu také rád za vaši podporu v podobě odběru na YouTube a sledování na Instagramu. A teď už pojďme na to.
Můj trek na Třemšín.
My jsme měli jasno. Vyrazíme za dobrodružstvím.
A pozor, tentokrát jsme si s sebou „zlanařili“ i kamaráda, takže jsme nemuseli jít sami. I když tvrdil, že má rád procházky, bylo cítit lehké obavy. Přece jen, Brdy v zimě, kratší den a hrozba, že se trek protáhne a část cesty se půjde po tmě jen za svitu čelovek. Naštěstí se všechno stihlo tak, jak mělo.
V dalších odstavcích vám sepíšu i pár praktických rad a tipů, hlavně co se týče parkování a samotné trasy. Tu vám nabídnu i přehledně v mapách, abyste měli chuť a motivaci si Třemšín projít po vlastní ose. Trasu najdete vyznačenou přímo pod tímto textem. Až si ji prohlédnete, můžeme pokračovat dál.
Každopádně jsme tedy zaparkovali u KD Hutě pod Třemšínem. Parkování bylo zdarma a stáli jsme přímo naproti informačním cedulím, nikde nebyl žádný zákaz nebo omezení. Pokud by přesto parkování někdy někomu vadilo, omlouváme se, ale jinou možnost jsme nenašli. Na druhou stranu jsme byli alespoň pod dohledem lidí.
Když dorazíte k Třemšínské kapli, navazujete už na žlutou turistickou trasu. Kousek pod kaplí se nachází malé posezení s úžasnými výhledy. A přímo pod tímto posezení můžete objevit i partyzánský bunkr. Jen doporučuji držet se turistické trasy, hlavně v zimě a během dalších ročních období není bezpečné jít jinudy. Přesto stojí za návštěvu.
Pokud se vydáte ještě kousek ke zříceninám původního hradu, narazíte tam na větší posezení, kde se dá odpočinout. Někdy je tu více lidí, takže možná budete muset chvíli počkat. Poutníci z této trasy sem určitě míří, ať už pro pokochání krajinou, nebo jen pro krátký odpočinek.
Rád bych také požádal všechny návštěvníky, aby odnášeli své odpadky a žádné znečistění nezanechávali. Ani v bunkru, ani kdekoliv v přírodě.
Partyzánský bunkr je obnovenou ukázkou úkrytu z období II. světové války. Byl součástí zdejšího odbojové organizace, kterou v roce 1939 založil Ing. František Lízl.
Ještě než vystoupáte, rozhodně doporučuji zastavit se a podívat se dovnitř Třemšínské boudy a při cestě vzhůru i ke Třemšínské kapli. Opravdu stojí za to tato místa navštívit a nasát atmosféru, kterou nabízejí.
Když se dostanete na místo, kde stával původní hrad Třemšín, budete následně klesat po žluté turistické trase zpět dolů. Pozor, doporučuji jít pomalu a opatrně. Sám jsem totiž při sestupu u bílé lavičky spadl na zadek, i přestože jsem byl varován před ledem pod sněhem a měl zimní turistickou obuv s dobrou přilnavostí.
Pokud plánujete trasu s kočárkem nebo malými dětmi, žlutou trasu raději nevolte. Vraťte se po červené zpět. Děti by měly trasu zvládnout přibližně od sedmi let, ale samozřejmě záleží na jejich kondici a zkušenostech.
Cestou zpět k parkovišti si můžete užít krásnou brdskou krajinu. Potkáte i Spálenou boudu, je uzavřená pro veřejnost, ale u ní se nachází posezení. Celá žlutá trasa vede po Brdských hřebenech. U rozcestníku u Spálené boudy pak přejděte na zelenou turistickou trasu, která vede částečně po žluté, obě tyto trasy tvoří část Brdské hřebenovky a po ní se již pohodlně dostanete zpět k autu.
Historie Třemšína
Ve středověku, zhruba kolem roku 1200, zde stával hrad, který si jako své sídlo vybral rod Buziců. Do jejich panství patřily nejen Hvožďany, ale i Smolinec, Roželov, Plchov, Radošice, Březí a další okolní osady. Třemšín tehdy nebyl jen obyčejným kopcem v krajině, ale strategickým místem s dohledem nad širokým okolím.
Osud hradu se ale naplnil poměrně brzy. V roce 1424 byl dobyt a vypleněn husity a už nikdy nebyl obnoven. Dnes z něj zůstaly jen nenápadné zbytky hradeb a náznak půdorysu, které v zimě, kdy krajinu přikryje sníh, prakticky splývají s terénem. Pokud nevíte, kam se dívat, snadno byste přešli místo, kde se kdysi psaly dějiny.
Třemšín ale nebyl jen místem šlechticů a hradních zdí. V 19. století se stal také symbolem odporu a národní soudružnosti. Konala se zde protestní shromáždění, která byla reakcí na politické události tehdejší doby. Nejznámější poutě proběhly v letech 1862 a 1863, přičemž ta poslední, uskutečněná 9. srpna 1863, byla zároveň poslední svého druhu. Podle dobových záznamů, mimo jiné i v Národních listech, se tehdy na vrcholu Třemšína sešlo neuvěřitelných osm až deset tisíc lidí. Představit si dnes takový dav uprostřed brdských lesů je téměř nemožné.
Možná právě proto má Třemšín dodnes zvláštní atmosféru. Není to jen kopec s pěkným výhledem, ale místo, kde se vrství stopy minulosti. když se tu na chvíli zastavíte, ztišíte se a zaposloucháte, možná ucítíte, že tenhle kopec má pořád co vyprávět.
A abychom ale Třemšínu opravdu porozuměli, je dobré se na chvílí vrátit v čase...
Legenda a tajemství Třemšína
S Třemšínem se odedávna pojí i řada pověstí a legend. Nejznámější z nich vypráví o ukrytém pokladu, který má být dodnes schovaný někde v útrobách bývalého hradu. Podle pověsti jej zde zanechali původní majitelé při útěku před nepřáteli a místo je prý střeženo tajemnými silami. Ne každý, kdo se ho pokusil najít, se měl vrátit s prázdnou myslí, někdy se prý ztratil směr, jindy čas.
Další vyprávění mluví o zvláštním klidu, který tu panuje hlavně za mlhy nebo při západu slunce. Lidé říkají, že právě tehdy je Třemšín nejblíž své minulosti. Les ztichne, vítr se na chvíli zastaví a člověk má pocit, že není sám. Možná je to jen hra světla a stínů, možná únava po výstupu... nebo jen Třemšín připomíná, že si pamatuje víc, než jsme schopni pochopit.
Ať už na legendy věříte, nebo ne, jedno je jisté, Třemšín má atmosféru, kterou jinde jen tak nenajdete. Právě tyhle příběhy, šeptané mezi stromy a kameny, dávají tomuto místu zvláštní kouzlo, kvůli kterému se sem lidé znovu a znovu vracejí.
Na závěr
Jsem také rád, že jsem mohl otestovat své nové zimní turistické boty, které se ukázaly jako skvělý společník. Najdete je v Decathlonu pod názvem Pánské turistické hřejivé nepromokavé boty NH 100, za pouhých 899 Kč. Boty jsou opravdu pohodlné, žádné puchýře po triku ani promrzlé nohy, nohy máte stále v teple. Stojící vydrží až do -5 °C, při chůzi či aktivit i do -15 °C, což jsem během řeku pocítil. Po většinu cesty držely krásně, fungovaly téměř jako protiskluzové, až na jedno místo s velkým svahem a zledovatělou stezkou, kde chodí více lidí. boty jsou navíc voděodolný, vydrží i delší kontakt s vodou, já to sice hodu a půl netestoval, ale možnost tam je.
Ke komfortu přispěly také Pánské spodní lyžařské kalhoty 100 - WEDZE, které udržely nohy v teple. Sice jsem nelyžoval, ale na zimní trek se perfektně hodily. Díky botám a těmto povlíkacím kalhotám jsem měl po celou dobu teplo a pohodlí.
A hlavně, k samotnému treku? Stálo to opravdu za to. Trasa měla ideální délku a tempo. Tak co vy, nevydáte se také na Třemšín?
Každý trek nebo výlet absolvujete na vlastní uvážení a na vlastní nebezpečí.
Všechny fotografie jsou mé vlastní. Odkazy na produkty společnosti Decathlon jsou pouze mým osobním doporučením, nejde o placenou reklamu.
